Je mimořádná. Proto ji nosí vladaři, členové vysoké aristokracie, soudcové a duchovní. Ale také pořádně drahá. O její kráse se zmiňují dávní autoři a i dnes se těší výjimečnému statusu.

Purpurová barva je po staletí spojována s vladařským majestátem, mocí a bohatstvím. Anglická královna Alžběta I.  (1533–1603) ji dokonce zakazuje nosit komukoliv kromě některých členů královské rodiny. Proč tomu tak je?

Elitní status nachové barvy pramení ze vzácnosti a ceny barviva, používaného k barvení na tento odstín.

Poklad z moře

V dřívějších dobách je látka v barvě purpuru tak neuvěřitelně drahá, že si ji mohou dovolit jen panovníci. Barvivo, používané k dosažení nevšedního odstínu, pochází z fénického obchodního města Týr, které leží na území dnešního Libanonu.

Obchodníci s látkami ho získají z malého měkkýše, žijícího pouze v daném středomořském regionu. Jde o ostranku jaderskou (Bolinus brandaris), středně velkého dravého mořského plže, jehož ulita je chráněna uzavíratelným chitinovým víčkem.

Na jeden gram barviva je třeba více než 9000 těchto měkkýšů. To dodává látce neobyčejný odstín, který se sice líbí většině lidí, ale dovolit si ji koupit a nosit mohou jen bohatí vládci. Začíná být proto spojována s císaři z Říma, Egypta a Persie.

V souvislosti s tím začne reprezentovat i duchovnost a svatost, protože starověcí panovníci, nosící tuto barvu, jsou často ve své době považování za bohy nebo potomky bohů. Výjimečnost purpurové barvy je zmíněna také v řadě tehdejších významných spisů.

Nechte si zajít chuť!

Někdy je však barvivo drahé tak, že je výsledný produkt příliš nákladný i pro nejvyšší hodnostáře. Například římský císař Aurelianus (214–275) nedovolí své manželce koupit si  šál, obarvený týrskou purpurovou barvou kvůli příliš vysoké ceně.

Exkluzivita purpurové barvy se přenáší i do dalších staletí. Během takzvaného alžbětinského období (1558 až 1603) se v Anglii lidé řídí zákony, které přísně regulují, jaké barvy, látky a oblečení mohou nosit různé třídy v tamní společnosti.

Ty také zakazují komukoliv kromě blízkých příbuzných královny nosit purpurovou barvu, takže oděvy v tomto odstínu vypovídají nejenom o nesmírném bohatství, ale také o příslušnosti ke královském rodině.

(Ne)šťastná náhoda

Barva se stává dostupnější pro nižší třídy až v 19. století.

V roce 1856 vytvoří anglický chemik William Henry Perkin (1838–1907) zcela náhodně syntetickou náhražku přírodního barviva, když se pokouší umělou cestou vyrobit chinin, lék proti malárii.

Všimne si vlastností svého náhodného vynálezu a napadne ho, že by mohl být používán k barvení tkanin. Nechává si ho proto patentovat a následně patřičně zbohatne. Tehdy se elitní královská barva stane široce dostupnou pro všechny vrstvy lidí.

Přesto ani dnes nepozbývá statusu výjimečnosti. Například britská královská rodina i další evropští monarchové ji stále používají jako slavnostní barvu při výjimečných příležitostech. Také v Japonsku je spojena s císařem a jeho výsadním postavením.