V papežském oděvu se moc dobře necítí, raději nosí zbroj. Nejeden kardinál mu vyčítá, že se to nehodí, že takové chování odporuje všem pravidlům. Julius II. si ale z kritiky nic nedělá.

Moc dobře vědí, že je panovačný, arogantní a snadno se nechá vytočit. Přesto ho kardinálové 1. listopadu 1503 zvolí novou hlavou katolické církve.

Pro svou volbu mají jednoduchý důvod – věří, že energický papež Julius II. (rodným jménem Giuliano della Rovere; 1443–1513) dokáže napravit škody, které po sobě zanechal jeho předchůdce Alexandr VI. (1431–1503).

Musí šetřit

Na luxus si nepotrpí a není tak štědrý, jak jeho okolí očekávalo. Ale i kdyby Julius chtěl rozhazovat peníze, nemůže. Papežská pokladnice je prázdná! Nezbývá mu než šetřit, aby mohl začít naplňovat své plány. K nim patří obnova slávy a moci Říma.

Z toho důvodu na svém dvoře hostí řadu talentovaných umělců. Například Michelangelovi Buonarrotimu (1475–1564) svěří výmalbu Sixtinské kaple a objedná si u něj monumentální náhrobek. Julius také zahájí přestavbu římské baziliky sv. Petra, tu však financuje hlavně prodejem odpustků.

Většinu našetřených peněz totiž potřebuje pro svou ambiciózní zahraniční politiku. Usmyslel si, že mocensky sjednotí Apeninský poloostrov a vyžene z něj evropské velmoci, které se už dlouho snaží zabrat kus italského území pro sebe.

Válka za válkou

Je nepřípustné, aby se papež choval více jako voják než Kristův zástupce na Zemi. Julius výtky svých kritiků ignoruje. Opakovaně v čele žoldnéřského vojska vyráží do pole.

Nejprve zkrotí vzpurná města Perugii a Boloňu, která se pokoušejí vymanit ze sféry papežského vlivu.

Pak se pustí do války s mocnými Benátkami, protože si v uplynulých letech neprávem přivlastnily rozsáhlá území Papežského státu. Není na ně sám, uzavřel koalici s Francií, Španělskem a římským císařem.

Další tažení

Benátky nemají proti takové přesile šanci. V roce 1509 vyvolají mírová jednání a vrátí vše, co jim nepatří. Napřesrok Julius zahájí další tažení. Spory s Benátčany jsou zapomenuty, mají mu pomoci vyhnat z Apeninského poloostrova Francouze.

I tentokrát bojovný papež uspěje. Další na řadě jsou Španělé, jenže s nimi už nic nepořídí. Vážně onemocní a v únoru 1513 umírá.

(Zdroj: HISTORY revue)