Uznávaný znalec architektury Brendan Gill bloumá po kamenných stupních a chodníčcích. U vztyčeného monolitu se zastaví a rozhlíží. „Tohle je jedno z největších a nejkouzelnějších děl celého kontinentu,“ utrousí fascinovaně.
Vydejte se na území newyorského města Saugerties, kde navštívíme unikátní stavbu sochaře a herce Harveyho Fitea (1903–1976). Na úctyhodné ploše 26 000 čtverečných metrů si budete připadat jako v jiném, fantazijním světě.
Za všechno může cívka od niti…
Z pódia se ozývají hlasy divadelního dialogu. Harvey čeká, až přijde jeho chvíle, kdy směle vykročí na forbínu a chopí se své herecké role. Jenže – to bude až ke konci prvního dějství. Zatím znuděně bloumá očima po neuklizeném zákulisí.
Pod židlí se povaluje velká dřevěná cívka od příze. Mladík vytáhne kapesní nůž. Pod rukama mu vzniká malé umělecké dílo. Uvědomí si, jak zábavné to je. Stejně, jako herectví. To ho nakonec neproslaví. Zato sochařství ano.
Inspirace z Hondurasu
Fite se rozhlíží po krajině. Je slunečný květnový den roku 1938. Opuštěný kamenolom působí neutěšeným dojmem, stejně tak okolní pozemky. „Perfektní. Beru to!“ rozhodne se bez dlouhého přemýšlení.
Na právě získaném pozemku chce vytvořit galerii pod širým nebem pro své dřevěné sochy.
Fite nakonec přesedlá na kámen. Zhlédne se v mayských ruinách v Hondurasu, kde jednu sezónu vypomáhá, a snaží se svému dílo vdechnout podobného genia loci. Vytvoří kamenný prostor plný podstavců, schodů, příkopů, plošin a ramp.
Vše postaru, ručně, v podstatě se stejnými nástroji, jako mívali těžaři ve starém lomu.
U lomu raději nesekejte…
Roku 1962 vztyčí hlavní monolit.
Sochy, které dříve vytvářel, odveze na vzdálenější části pozemku a jeho hlavním dílem se stane zřejmě nejpozoruhodnější land art Spojených států, Opus 40. Na kalendářích bychom našli 9. květen 1976. Fite, kterému je 72 let, neúnavně pokračuje dál.
Nesmí ale zapomínat ani na přidružené práce. Posadí se na zahradní traktůrek a seče trávu. U kraje lomu jí rostou vysoké trsy. Opatrně najede až k nim. Špatně ale odhadne vzdálenost.
Než stačí zareagovat, stroj sklouzne po příkrém kraji a i se svým majitelem se zřítí dolů.
Sochařovo tělo zůstává bezvládně ležet uprostřed jeho 37letého životního odkazu…V roce 2021 je mu udělena Darwinova cena, která je určena těm, kteří se „zasloužili o zlepšení lidského genofondu tím, že se z něj odstranili hloupým způsobem“.
