V břidlicovém pohoří Las Médulas v severozápadním Španělsku je k vidění mnoho červenohnědých skal nejroztodivnějších tvarů. Bizarní krajina však není hříčkou přírody, jak by se mohlo zdát, ale dílem člověka…
Římská říše je závislá na zlatě. Potřebuje ho k financování válečných výbojů i k zajištění chodu své správy. Koncem 1. století př. n. l.
Římané ovládnou území severozápadní Hispánie (v dnešním Španělsku), kde je tohoto drahého kovu víc než dost, přičemž nejvydatnější zdroje se nacházejí na nalezišti Las Médulas.
Celou oblast záhy obsazují římští vojáci a inženýři hledají co nejefektivnější způsob, jak budou zlato z nitra horského masivu dolovat.Nakonec zvolí těžební techniku, pojmenovanou Ruina Montium (zhroucení či zničení hory).
Základem je voda
Zlato se v Las Médulas začíná těžit na počátku 1. století n. l. Římané sem naženou tisíce místních obyvatel a otroků z celé své říše.
Někteří budují desítky kilometrů dlouhou síť kanálů, určenou pro sběr vody z okolních kopců a blízkých řek, která se shromažďuje v obrovských nádržích nad nalezištěm.
Další dělníci mezitím kopou pod masivem svislé šachty a vodorovné chodby bez vnějšího vyústění a hloubí kanály, sloužící pro odvod vytěžené hmoty. Když je všechno nachystáno, což běžně trvá dva tři roky, zvednou se stavidla po okraj naplněných nádrží…
Vystýlka z vřesovce
Masa vody vtrhne „do podzemní sítě, kde… stlačila vzduch a ten způsobil explozi, která demolovala horninu. Tak byly kopce postupně narušovány“, vysvětluje geolog Petr Morávek (1936–2020).
Vytěžená hmota, zbavená valounů, se promývá v odvodních kanálech. Ty jsou pokryty chlupatými listy vřesovce a lepkavého cistu, na nichž se těžší zlatý prášek usazuje. „Vystýlka“ se následně usuší a spálí a z popela se vybere zlato.
Nepotřebné bahno pak poslouží jako základ pro velká jezera v okolí. Po dokončení tohoto cyklu se celý proces opakuje.
Dělníci dle potřeby hloubí nové kanály i podzemní štoly a chodby, kterými se opět prožene voda… Doly v Las Médulas budou v provozu zhruba 250 let.Kolik zlata zde Římané za tu dobu získali, odborníci přesně nevědí.Odhadují však, že to mohlo být až 200 tun.
(Zdroj: HISTORY revue)
