Pro odborníky je libyjské sklo pokladem z vesmírných nebes.

Malé kousky bledě žlutého skla nelákají pouze vzhledem, jejich tajemství dřímá uvnitř, v chaotické změti chemických sloučenin. Nachází se na jediném místě na světě, v poušti u hranic Egypta a Libye.

Jde o nejčistší sklo, unikát, který si na svou poslední cestu vezme i mocný faraon.

Jak se ale „mimozemské sklo“ dostalo na Zem? Vše má nejspíš na svědomí pád meteoritu v období třetihor, před asi 28 miliony let. K dalšímu upřesnění odpovědi by si vědci museli hodit mincí. Teorie existují hned dvě.

Zatímco na líci se blýská ta o výbuchu se silou 100 megatun ještě před dopadem, rubu vévodí ta o meteoritu spadlém na zem a skle vzniklém až po výbuchu na matičce Zemi.

Podle geologa Aarona Cavosie, působícího na Curtin University v Austrálii, který sklo podrobuje zkoumání v rastrovacím elektronovém mikroskopu, muselo vzniknout až po nárazu do země.

Ať tak či onak, „luxusní lokalitou“, kde je možné jej nasbírat, se stává Velké písečné moře.

Surovina víc než atraktivní

Na první pohled nepřehlédnutelná barva zaujme už naše prapraprapředky oděné do kůže ve starší době kamenné. Ti se před 30–18 000 lety krčí nad plápolajícím ohněm ve snaze z neznámého kousku kamene vytvořit první primitivní nástroje.

Na jejich tvůrčích základech následně staví starověcí Egypťané. Ti se o nadpozemský unikát doslova perou, protože meteority vnímají jako boží vzkaz. Úspěch s ním slaví nejenom při výrobě drobných šperků a „módních“ doplňků, ale také obřadních předmětů. Údajně totiž zahánějí negativní energii.

Nereznoucí směs

O jejich zručnosti svědčí i nálezy v hrobce Tutanchamona, kterou objeví 4. listopadu 1922 egyptolog s britskou krví Howard Carter (1874–1939).

Víc než samotné tělo ale badatele zarazí dýka se zlatým pláštěm, která od uzavření sarkofágu nepodlehla rzi. Impozantní jsou i obrazce zdobící rukojeť v podobě lilií a jemných pírek. Spolu s ní je objeven také žlutý skarabeus.

Tehdy ale nikdo netuší, že jsou oba předměty z libyjského skla. Do hledáčku vědátorů se totiž dostává až roku 1932, kdy exotické sklo padá do oka výzkumné expedici pod vedením P. A. Claytona.

Ten je společně s Leonardem Jamesem Spencerem (1870–1959) autorem prvního popisu věnujícího se unikátu z meteoritu. Roku 1934 putuje jeden kousek také do Národního muzea v Praze.

Je to žluté, matné a vzácné!

Sklo vyniká matným, žlutým odstínem, za nímž stojí jemné obrušování od poletujícího písku. Na malém území o rozloze 80 × 25 km je možné najít jak 4kilogramové, tak i 30kilogramové kusy. Sběratelsky nejžádanější jsou však malé, průsvitné kousky.

Těch je ale na poušti pomálu. Co se chemického složení týče, jde podle vědců o bezchybný nerost, nejčistší sklo na planetě, obsahující 98 % křemičitanu. K jeho roztavení je potřeba teplota 1700 °C, což je o 500 °C více než u běžných topných skel.

O jedinečnosti svědčí i cena, která se jen u nás pohybuje v řádech tisíců až deseti tisíců. Zatímco 15 gramů je ohodnoceno na 2000 korun, 317 gramů stojí klidně i 19 000 korun.