Obrovské plovoucí město, které by brázdilo širá moře, zatímco na jeho palubách si užívají veškerých nabízených služeb turisté i stálí obyvatelé. Tak má fungovat Loď svobody. Projekt ovšem ztroskotá dříve, než vůbec stačí vyplout.

Floridský inženýr Norman Nixon ten projekt nosí dlouho v hlavě a poprvé ho vysloví na konci 90. let minulého století. V jeho myšlenkách se zhmotňuje loď tak obrovská, že by ve většině přístavů na světě nebyla schopná zakotvit. Prostě by to nešlo.

Vždyť jen na délku by měřila 1,8 km! Široká by byla 250 metrů a pětadvacet podlaží by sahalo až do výšky 85 metrů. Takové rozměry nemělo a nemá žádné plavidlo na světě.

Na horní palubě by byla přistávací dráha s flotilou letadlech, která by převážela osazenstvo lodi na břeh a zpátky.

Podle Nixonových odhadů by se do plovoucího gigantu vešlo 40 000 stálých obyvatel, 30 000 denních návštěvníků, 10 000 hotelových hostů a 20 000 členů posádky.

Nic by vám tu nechybělo

K dispozici by jim byly veškeré vymoženosti běžného města na pevnině.

Z bytu, popřípadě luxusního apartmánu s cenovkou začínající na 7 milionech dolarů (více než 150 milionů korun), se mohou vydat do knihoven, nemocnic, škol (od mateřských až po univerzitu), kin, obchodů, bank, restaurací, kasin i nejrůznějších rekreačních a sportovních zařízení.

Má tu být dokonce i cyklistická dráha. A přesto, že je to všude co by kamenem dohodil, je možnost využít palubního tramvajového systému. V myšlenkách Normana Nixona vypadá projekt skutečně parádně, tak proč ještě nebrázdí širá moře? Odpověď není složitá – kvůli penězům.

Plovoucí město, které nikdy nevyplulo

Náklady Nixon odhadne na 6 miliard dolarů. Sice tvrdí, že značnou část sumy pokryje prodej luxusních bytů ještě před zahájením stavby, i tak ale není schopný sehnat dostatek investorů. Za realizaci velkolepého nápadu bojuje až do své smrti v roce 2012.

Pak projekt spadne na bedra jednoho ze členů jeho týmu – Rogera Goocha. Ten ještě jednou projde veškerou dokumentaci a poté zvýší rozpočet na 9–10 miliard dolarů. Spolu s tím představí podrobnější plán.

Loď svobody má každé dva roky obeplout Zemi, mimo to stráví zhruba 70 % času ukotvená u nějakého pobřeží, přičemž snaha je být co nejšetrnější k životnímu prostředí.

Počítá se se solárními panely, odpad ze záchodů se během plavby nebude vypouštět do moře, ale spalovat v elektrických toaletách.

Šedá zóna i daňový ráj

Ani to ovšem potencionálním investorům peněženku příliš neotevře. Možná je odrazí spekulace, že by se Loď svobody mohla stát jakousi šedou zónou, kde se bude tajně pracovat na projektech, které jsou na pevnině zakázané, třeba klonování lidí.

Nepomůže, ani když Gooch představí plovoucí kolos jako daňový ráj, kde se nebude platit daň z příjmu, daň z nemovitosti, daň z prodeje nebo podnikání nebo dovozní cla.

V minulých letech společnost Freedom Ship International několikrát oznámí, že realizace projektu postoupila dopředu, stavět se ale stále nezačalo a je otázkou, zda k tomu někdy opravdu dojde.