„Za jejího otce by bylo něco takového nepřípustné,“ šuškají si vídeňští dvořané na masopustním plese v roce 1743 na adresu Marie Terezie. Svoje tváře skrývají za vtipnou maskou.

Mají radost, že si šestadvacetiletá panovnice s konvencemi ohledně oblékání nedělá těžkou hlavu.

Formality nemá Marie Terezie (1717–1780) v lásce, navzdory tomu, že ve vídeňských zámcích Schönbrunn a Hofburg vládne přísná etiketa po španělském vzoru. Snaží se rigorózním pravidlům vyhnout, kdykoli je to alespoň trochu možné. Chová se naprosto nenuceně, je živá a přirozená.

Děti potřebují řád

Veškerá pravidla ignoruje také ve svých dopisech. Bez obalu tam líčí své připomínky, názory i námitky.

S oblibou píše hlavně svým dětem, například nejmladšímu synovi Maxmiliánu Františkovi (1756–1801) adresuje na konci března 1775 následující řádky: „Jsem velice spokojena s vaším chováním.

Také jste obratnější při rozhovoru, už se neobjevují žádné nepřiměřené hlouposti a sklony vyprávět věci posměšně…“ Ovšem vidí i chyby: „Pozorovala jsem, že často dáváte ruce na obličej nebo na ústa, abyste se poškrábal nebo si kousal nehty.

Zanechte toho laskavě, vypadá to hrozně a zesměšňuje vás to.“ Nemá sice formální chování ráda, ale ví, že je potřeba vytvářet určitý řád, a to hlavně u dětí. Na jejich výchovu proto sama dohlíží.

Smutná vdova v černém

Nákladné šaty a strojení nepatří mezi Mariiny koníčky. Ovšem potrpí si na to, aby oblečení dobře sedělo, a navíc každý den nosí jiné boty. Chce, aby se lidé kolem ní oblékali podle svého pohodlí.

„Můžete nosit masky,“ povolí vladařka v roce 1743 při konání masopustního plesu. Lidé zvyklí na strojenost jsou v naprostém šoku. A co teprve po smrti jejího manžela v roce 1765! Tehdy jako by pro ni život, alespoň ten společenský, už nadobro skončil.

„Už jste se o tom doslechli? Nadobro zrušila nařízení, jaké máme nosit šaty,“ řeší bezradní dvořané. Pro mnohé z nich se pravidla oblékání stala záchytným bodem, a teď nevědí, co mají dělat. Zato Marie má jasno. Od manželovy smrti až do konce svého života bude chodit už jenom v černém.