Po svém boku má energickou manželku, která úspěšně vládne ohromné monarchii a ke státním záležitostem ho nepouští. František I. Štěpán Lotrinský, byť s císařským titulem, se vedle své choti Marie Terezie trochu nudí.

Rozptýlení v náruči dam a podnikatelské aktivity mu k uspokojení nestačí. Intenzivně se zajímá o vědu a přírodu. Jeho sbírky později vytvoří základ vídeňského přírodovědného muzea.

Exotické tvory ale chce pozorovat také naživo, a proto na okraji zámeckého parku v Schönbrunnu zakládá zoo.

Hon za exotikou

Vytvořením plánů zvířecího koutku František (1708–1765) pověří lotrinského architekta Jeana Nicolase Jadota de Ville-Issey (1710‒1761).

Hotové jsou už roku 1751. Zahradu tvoří výběhy se stejně velkými domky, kde najdou zvířata úkryt v noci, dále kachní a kuřecí dvůr a nezbytné administrativní budovy včetně domu pro ošetřovatele.

Zahradou se císař poprvé pochlubí 31. července 1752, kdy nadšeným šlechticům předvádí exotické tvory. Pro rozšíření kolekce zvířat financuje dokonce výpravu do Západní Indie (dnes ostrovy v Karibiku).

Útulný pavilonek

„Pár let po založení zoo tu nechal císař postavit barokní snídaňový pavilon. Kolem něj bylo rozmístěno 13 kotců se zvířaty, jako byly zebry nebo antilopy, a císař s manželkou Marií Terezií i hosty se mohli při snídani kochat exotickou vyhlídkou,“ uvádí zástupce ředitele vídeňské zoo Harald Schwammer.

Osmiboký zdobný pavilonek přímo v srdci zahrady vyrůstá v roce 1759. Budova dovoluje v pohodlí si prohlížet zvířata v jejich výbězích.

Žirafí móda

Nadšení pro chov zvířat projeví i jejich syn Josef II. (1741‒1790). Organizuje výpravy do Afriky a Ameriky s cílem získat další exotické kousky. V roce 1770 se díky tomu může vídeňská zoo pochlubit prvním slonem.

Habsburkové jsou navíc překvapivě velkorysí a nenechají si takovou podívanou jenom pro sebe. Už o osm let později otevírají zahradu plnou zvířat široké veřejnosti, a to dokonce zdarma. Trend rozšiřovat zoopark dodrží i další panovníci. Žirafa do Schönbrunnu přibude v roce 1828 jako dar od egyptského místokrále.

(Zdroj: HISTORY revue)