Dnes není problém pustit si reprodukovanou hudbu z libovolného zařízení. Ale jak to řešili majitelé tančíren či restaurací před mnoha lety? Jednou z možností bylo použít orchestrion či pianolu.

První orchestrion se objevil v roce 1805 a jeho autorem byl Johann Nepomuk Mälzel (1772–1838).

Trny a výstupky či jehličky o různých délkách a na různých místech válce přenášejí rytmus a melodii skladby přes systém pák a kladek na samotné hudební nástroje ukryté uvnitř orchestrionu.

Vznik pianoly je spojen s vynálezem pneumatického sytému, se kterým v roce 1842 přišel Claude Felix Seytre. Jeho autofon reprodukoval melodie na klávesovém nástroji za pomoci pneumatického systému a perforovaného kartonu.

Po válce to skončilo…

V roce 1863 přišel varhanář Napoelon Forneaux s mechanickým nástrojem Pianista. Ten se na rozdíl od autofonu dočkal i prodejního úspěchu.

Pro mezinárodní výstavu sestrojil v roce 1889 Jean Carpentier melograf, jenž dokázal zaznamenávat hranou skladbu na papírový pás a skladba se pak následně přehrávala na speciálním harmoniu.

Éra mechanických pianol skončila po druhé světové válce, kdy je vytlačil nejen magnetický záznam zvuku, ale i vznik tzv. jukeboxů schopných přehrát gramofonovou desku na přání.