Americká sonda našla na povrchu Měsíce velké množství neobvyklých geologických útvarů, které by se daly přirovnat k vráskám na lidském obličeji. Přibývá jich! Měsíc tedy stárne. Co je toho příčinou?

Hlavním zdrojem energie pro geologickou aktivitu planet a jejich měsíců je teplo, nalézající se v jejich jádru. To pohání sopečnou činnost, vznik vřídel, zemětřesení i jiné tektonické pohyby.

Pokud vesmírné těleso nemá dostatek této energie, je vlastně geologicky mrtvé a jeho povrch je odsouzen k postupné erozi vlivem působení drsných vesmírných podmínek.

Nejvíce tepla získaly planety při svém vzniku, když docházelo k nabalování kosmického materiálu.

Kde se bere teplo pohánějící planety?

Teplo, které se uvolnilo po dopadu vesmírných projektilů, na jejich povrchy si vesmírná tělesa uchovala dodnes, a to včetně Země. Další část energie pak pochází z formování planetárních jader a z rozpadu radioaktivních prvků v jejich pláštích.

Nitra některých měsíců naší sluneční soustavy pak zahřívají i slapové jevy jejich mateřské planety nebo blízkých satelitů, jak je tomu například u měsíce Io, náležejícímu Jupiteru.

Aktivní Země, vyhasínající Měsíc

Naše planeta má vnitřního tepla ještě dostatek, ovšem její věrný souputník o většinu toho svého již přišel.

Zatímco geologická činnost Země neutuchá, na Měsíci hlavní vulkanická činnost, díky které docházelo k vyplňování sopečných moří lávou, ustala před více než dvěma miliardami let. Důkaz poskytla například sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO).

Ta se poprvé k Měsíci vydala v roce 2009, po roce stráveném na jeho oběžné dráze prozkoumala asi 10 % povrchu tohoto vesmírného tělesa.

3200 vrásek na lunárním povrchu

Sonda objevila neobvyklé geologické útvary, pro něž neexistuje jiné české pojmenování než laločnaté přesmykové zlomy. Nacházely se po celém lunárním povrchu – v mořích, na pevninách, v blízkosti pólů i rovníku, na přivrácené i odvrácené straně Měsíce.

Tým vědců vedený Thomasem Wattersem ze Smithsonian Institution jich nejprve našel 14, ovšem poté, co byl v roce 2015 ve vysokém rozlišení zmapován celý povrch Měsíce, jich vědci objevili 3200. Jde tedy o nejčastější tektonické útvary na lunárním povrchu.

Družice Země stárne a její povrch se smršťuje

Zároveň jde o nejmladší geologické útvary Měsíce, protože vznikly před méně než 50 miliony let. Vedoucí týmu vědců, Thomas Watters, je přirovnal k vráskám na lidském obličeji, kterých přibývá, a řekl k tomu:

„Nově nalezené tektonické útvary, které jsou rozeseté po celém měsíčním glóbu, svědčí o gravitační kontrakci tělesa.“ Podle něj se Měsíc za 4,6 miliardy let své existence zmenšil asi o 200 metrů v průměru. Nezdá se to být velkým číslem, ale na povrch tělesa to jistě vliv má.

Když Země třese Měsícem

Jádro Měsíce tedy chladne, stejně jako jádro nejmenší planety sluneční soustavy Merkuru, a postupně se zmenšuje, což má za následek vznik laločnatých zlomů.

Jejich orientace přitom není náhodná, z čehož lze soudit, že se na jejich vzniku podílí i gravitační působení Země, jež vyvolává pravidelná „měsícotřesení“, která přispívají ke vzniku nových zlomů.

To dokazuje, že navzdory chladnoucímu jádru zůstává Měsíc stále tektonicky aktivní.