Sisi se v návalu zoufalství svíjí po zemi. Stačí však jeden pohled na vyděšenou dceru a další ze záchvatů císařovnu rychle opouští. Život s labilní matkou není pro Marii Valerii žádný med.

„Dítě se narodí v Uhrách, a když to bude chlapec, bude se jmenovat Štěpán,“ prosazuje si císařovna Alžběta Bavorská (1837–1898), zvaná Sisi, v průběhu svého čtvrtého těhotenství.

„Co ji to zase jenom napadlo?!“ pohoršují se nad jejím rozhodnutím u dvora ve Vídni. Vždyť takové dítě by se v budoucnu mohlo ocitnout v centru snah o odtržení Uher od habsburské monarchie!

K úlevě mnohých naštěstí roku 1868 přichází v Budíně na svět děvčátko – Marie Valerie, nejmladší z potomků císařského páru.

Drby o původu

U dvora dívence říkají „Jediná“. Císařovna Sisi ji totiž zahrnuje takovou láskou jako žádné jiné ze svých předchozích dětí.

Marie Valerie je prvním z Alžbětiných potomků, které smí vychovávat sama, bez dohledu své dominantní tchyně Žofie (1805–1872). Marie Valerie matku velmi miluje, ale její okatá přízeň jí je někdy až na obtíž.

Trápí ji také pomluvy, které kolují u dvora. Ve Vídni se totiž šušká, že otcem Marie Valerie není císař František Josef I. (1830–1916), ale ohnivý maďarský hrabě a obdivovatel Sisi, Guyla Andrássy (1823–1890).

Sňatek z lásky

Jak dívka dospívá, čím dál více jde do podoby císaře. To konečně hlasy zpochybňující její původ umlčí. Otci je Marie Valerie podobná nejen fyzicky, ale také po duševní stránce.

Zatímco její starší sourozenci, Gisela (1856–1932) a Rudolf (1858–1890) – Žofie (1855–1857) zemřela v pouhých dvou letech – museli přijmout dynasticky vhodné partnery, Marie Valerie se smí vdát z lásky.

„Klidně si může vzít za muže kominíka, když bude chtít,“ pronáší císařovna Alžběta, což u Gisely a Rudolfa zprvu vyvolá vlnu pobouření a nevole vůči mladší, privilegované sestřičce.

Volba Marie Valerie nakonec padne na vzdáleného bratrance Františka Salvátora (1866–1939) z toskánské větve rodu. Její zpočátku spokojené manželství se časem mění.

Poznamenává ho řada milostných afér Františka Salvátora, který dokonce zplodí levobočka, k němuž se veřejně hlásí. Marie Valerie až do smrti zachovává stoický klid. Umírá na rakovinu 6. září 1924.