Když se anglická topmodelka Jean Shrimptonová objeví v říjnu roku 1965 na australských dostizích Melbourne Cup Carnival, způsobí poprask. Její bílé šaty dosahují odvážných 10 centimetrů nad kolena! Fotky modelu obletí svět a s nimi i první slavná minisukně.

Jean Shrimptonová (*1942), v té době módní ikona Londýna, přizná, že to byla z nouze ctnost: „Můj návrhář Colin Rolfe neměl dost látky!“ Ale už je pozdě honit bycha. Revoluční móda si dobývá cestu do všech světových butiků.

V Londýně se minisukně snaží prosadit už dříve, od konce 50. let. V historii nejsou ovšem zdaleka první. Pomineme-li krátké kožešinové kreace žen v době kamenné, první minisukně nosí s půvabem už ve starém Egyptě. A to ženy i muži. Jejich móda je neměnná:

několik tisíciletí jsou sukénky zavinovací. Ve středověku zaznamenají Evropané první oděv, podobný minisukni, v Číně. Takzvaná Tuan Čchün Miao je „krátká sukně Miao“. V Číně je nosí ženy národů Miaů. Evropské cestovatele tehdy šokuje, že sotva zakrývají ženská pozadí.

Hurá na autobus

Po 1. světové válce se sukně pomalu zkracují, ale nad kolena se dlouho nikdo neodváží. Snad jen v tak bizarních případech, jako se třeba v roce 1926 předvádí v pařížských šantánech legendární černošská tanečnice Josephine Bakerová (1906–1975).

Její krátká suknička z banánů je nepřekonatelná. O moderním vynálezci minisukní nemá nikdo jasno. Ale převládá názor, že revolučním tvůrcem je londýnská návrhářka Mary Quantová (*1934).

Britská ikona módy vlastní butik Bazaar na londýnské King’s Road ve čtvrti Chelsea, který se stane středobodem i symbolem nového uvolněného životního stylu 60. let. Quantová začne experimentovat se zkracující se délkou sukní už koncem 50. let.

Její nápaditost vyvrcholí v roce 1964, kdy vytvoří minisukně, střižené až 20 centimetrů nad kolena i výš. Nazve je podle svého oblíbeného autíčka značky Mini. Navíc navrhuje pro běžné nošení i slušivé šortky.

Zpočátku jsou minisukně pro mnohé konzervativní Angličany skandální, ale brzy si zvyknou. Quantová později přizná: „Minisukně vynalezly dívky na třídě King’s Road.

Já jsem navrhovala lehké, jednoduché, mladistvé oblečení, ve kterém se mohly svobodně pohybovat, běžet a poskakovat, a délku jsme dělali na přání zákaznic. Sama jsem nosila krátké sukně a dívky volaly: ,Ještě kratší! Ještě kratší!´“ Mladé ženy v nich zkrátka mohly stihnout i autobus.