Pod nízkým stropem temnice se nese přidušený chrapot a stenání. Pochodně zasazené do železných držáků osvětlují ponurou scénu. Čtyři drábi drží odsouzence na lavici, zatímco pátý mu pevně svírá hlavu.

Polonahý kat v kapuci pak přistoupí k provinilci s otevřeným zámkem v ruce. Když se skloní nad obětí, opět se rozlehne bolestný řev…

Malíř, spisovatel a historik Alojz Medňanský (1784–1844) ve své knize „Rozprávky, povesti a legendy z uhorského dávnoveku“ popisuje příběh o zločinném mnichovi Odilovi z kláštera u údolí Gaudin. Odilo se při zpovědi dozvěděl o nerovné lásce mezi Illamerem, pážetem snívského hradního pána a šlechtičnou Elikou, ke které sám zahořel smyslnou vášní.

Jelikož mu nechtěla být po vůli, prozradil tajemství milostného vztahu krutému otci Eliky. Později zorganizoval zavraždění Illamera a Eliku dal unést do uhlířové chatrče v horách. Současně všude oznámil, že Illamer a Elika uprchli dávno do ciziny.

Jedné noci se nešťastné ženě podařilo uprchnout a dostat se do kaple, kde ji ráno objevili. Pro ni však pomoc přišla pozdě. Po návratu těhotná Elika porodila mrtvé dítě a o den na to ho sama následovala do hrobu.

Vyšetřování dokázalo vinu Odila, jehož konvent odsoudil ke strašnému trestu: jeho ústa byla za porušení zpovědního tajemství uzamčena zámkem a on byl zaživa pohřben. Mohl by se tento příběh zakládat na skutečnosti?

Navěky uzamčená ústa

Když ve dvacátých letech 19. století překopávaly zříceniny Blatnického hradu, našly úplnou náhodou výklenek, ve kterém byla zazděna mužská kostra, přičemž v její levé čelisti visel zámek.

Nálezci darovali kostru Národnímu muzeu v Budapešti, kde se nachází dodnes. Vše nasvědčuje tomu, že zámek na ústa zavěsili žijícímu člověku, jelikož se na kosti čelisti našly stopy po hojivých procesech.

8. října 1901 zase našli Pavel Blecha, Pavel Výborný a Jan Frčka při sbírání kamenů navršených na způsob mohyly na východní straně vrchu Ptáčník asi na půli cesty od Prenčova k Sitnu ohromující nález.

Lidskou čelist, na které byly zavěšeny dva zamčené zámky. Mohyla o průměru šesti metrů sestávala z velkých balvanů a na vrcholu byla porostlá úctyhodnými stromy. Mohl nález souviset s naším příběhem?

Další nálezy

Objevitelé nález předali faráři a nestorovi slovenského muzejnictví Andreji Kmeťovi (1841–1908). Ten konstatoval, že oběti musely ještě zaživa vyrazit zuby, probodnout měkkou tkáň ústní dutiny a zacvaknout do čelisti zámky.

Ty podle všeho pocházely z počátku 18. století. To ale pořád není všechno! Hrůzostrašné objevy z Blatnice a Prenčova totiž nejsou jediné.

Ve sbírkách šlechtice Štěpána Žemberyho v Soudovcích si Andrej Kmeť ohlédl zlomenou lidskou čelist se zámkem, která se našla ve zříceninách Romhyánského hradu tradicí přisuzovaného templářům.

Jiný nález pochází z někdejší sbírky kuriozit baronského rodu Radvanských z Radvaně. Zámek opět visel na levé straně čelisti, přičemž detailní posouzení kostních změn prokázalo, že byl nešťastníkovi nasazen během života.

Je snad nakonec příběh z knihy Alojze Medňanského odrazem skutečných událostí, které se navíc děly častěji, než si myslíme?