Mýdlo: Provází lidstvo déle než 4800 let!

Používáme ho každý den, někteří každou chvíli. Máme oblíbené vůně i značky. A za minulého režimu se stalo tradičním dárkem ke všem možným příležitostem.

Ve starověku se lidé většinou vydrhnou pískem nebo pemzou, pak oškrábou hůlkami nebo spláchnou vodou, ti fajnovější se na závěr očisty natřou vonnými oleji. Přesto se brzy dostává ke slovu i mýdlo.

Nejstarším důkazem je mezopotámská keramická nádoba se zbytky látky podobné mýdlu, pocházející přibližně z roku 2800 př. n. l. A také hliněná destička obsahující sumerský recept na výrobu mýdla vařeného z tuků, popelu a vody.

„Tehdy ještě nejspíš nesloužilo k mytí těla, spíše se používalo k praní látek a prádla,“ upřesňuje historik Josef Kolář. Egyptský papyrus z roku 1550 př. n. l.

už však jasně zmiňuje použití mýdla k mytí i lékařskému využití, například k léčbě vředů. Továrna na výrobu mýdla je objevena i v troskách Pompejí pohřbených při erupci Vesuvu v roce 79. Arabové už v 7. století vyrábějí parfémovaná mýdla různých barev. Nejen tuhá, ale i tekutá.

V 17. století je mýdlo považováno za zdraví škodlivé, a tak se vyrábí jen jako prostředek na praní.

Hygienický úlet

Ani Evropa však nezůstává pozadu. V 8. století už se mýdlo vyrábí v Itálii i ve Španělsku, ve Francii se mydlářským centrem stává Marseille. Postupně mydláři přidávají vůně a začínají mýdla specializovat. Na koupání, na holení, na mytí vlasů, na praní prádla.

Kvalitou přitom rychle dohánějí ta arabská. V raném novověku však hygienické návyky Evropanů poněkud klopýtnou.

V 17. a částečně i 18. století jsou totiž voda a mýdlo považovány za zdraví škodlivé, takže se mýdlo používá výhradně na praní prádla a také na úklid domácností.

Jak dobová reklama naznačuje, mýdlo Soapine se kolem roku 1900 vyrábí z velrybího tuku.

Zpět do koupelen

Vývoj mýdla to však nezastaví. Pomáhá mu také řada nových objevů. Například práce francouzského chemika Michela Chevreula (1786–1889), který v roce 1811 objasní chemickou povahu mastných kyselin, glycerinu a tuků.

Klasické malé mydlárny ztrácí na významu, místo nich se pomalu rozjíždí průmyslová výroba mýdla, využívající všechny dostupné chemické objevy.

V roce 1872 se na trhu objevuje první moderní parfémované mýdlo od firmy, kterou založil bývalý mydlářský dělník William Colgate (1783–1857).

S dalším významným krokem napomůže vývoj syntetických detergentů v Německu kolem roku 1916. Objevují se první mýdla moderního typu, jaká používáme dodnes.