Mýty opředená mandragora: Léčivý kořen s magickou mocí?

Mandragora je tajemstvími opředená rostlina, která se od pradávna používá k magickým obřadům. Mluví o ní Shakespeare i kniha Genesis.

V jaké souvislosti? Čím je „ďáblova panenka“ tak přitažlivě záhadná? Může opravdu růst jen pod šibenicemi z moči a semene oběšenců?

I kouzelník Harry Potter z fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové (*1965) ví, že při vytažení ze země rostlina mandragory vydává křik, který může zabít. Proto studenti v Bradavicích při práci používají ochranná sluchátka.

A lektvar z mandragory tu oživí všechny zasažené pohledem baziliška. Mandragora fascinuje svět od starověku. Proč je kolem ní tolik legend?

Mandragora obecná - pokřín, je jedovatá rostlina z čeledi lilkovitých. — Mandragora obecná – pokřín, je jedovatá rostlina z čeledi lilkovitých.

Vytáhnout ji může jen hladový pes…

Sám ji nesmíš ze země vytáhnout. Vydává strašný jekot. Zemřeš! Vezmi hladového psa, přivaž za ocas k rostlině, udělej magický kruh, lákej psa na jídlo. Odříkávej magickou formuli. Uši si zacpi voskem!

Po vytažení rostliny psa rituálně obětuj… Tak zní dávná doporučení. Už řecký filozof Pythágoras (570–510 př.n.l.) mandragoru nazval Antropomorfon – lidská postava.

Rozvětvený kořen ji připomíná! Proto je kolem ní tolik mýtů. Magickou záhadnost doplňují účinky: otupuje smysly a ovlivňuje nervovou soustavu.

Záhadný tvar kořene i její tajemné vlastnosti z rostliny udělaly jednu z nejtajemnějších v historii.

Klíčová složka mastí a lektvarů

Co všechno mandragora umí? Prý dodává nadpřirozené schopnosti, přináší štěstí, bohatství, ochranu před zlem. Léčí a zjeví skryté. Středověcí mágové kořen upravují, aby připomínal člověka. Balí jej do hedvábí, koupou ve víně. A krmí, aby si udržel moc.

Používají jej do kouzelných mastí a lektvarů. Slouží ale i k léčení, hypnóze a jako anestetikum. Ví to už staří Egypťané. Mandragora tu slouží jako amulet, afrodiziakum a k léčbě neplodnosti.

Ve Starém zákoně (kniha Genesis), Ráchel, neplodná manželka Jákoba, získá dudáím (hebrejský výraz pro „rostlinu lásky“) od své sestry, aby mohla počít děti. Plody mandragory jsou pak „jablka lásky“.

Říman Plynius (23–79) dává svým pacientům před operacemi žvýkat kousek kořene a řecký lékař Dioskorides (40–90) užívá mandragorové víno k úlevě od bolesti.

Už Pythagoras mandragoru nazval anthropomorfon.

Kde roste? Jedině pod šibenicí

Mandragoru lze podle středověkých doporučení najít jedině pod šibenicí, kam dopadla moč nebo sperma odsouzeného. Jde sice jen o pověru, ale to na tajemnosti rostlině nic neubírá. Ostatně záhadný je i její název.

Možná pochází z řeckého “mandra”, což znamená chlév či dobytek, a možná také ze sanskrtu, ze slov „mangros“ a „angora“, tedy „uspávací látka“. Také se jí říká šibeničník, ďáblova panenka či satanův kořen. Je totiž jedovatá.

I proto se dnes mandragora ani v alternativních směrech příliš nevyužívá. Nebo snad nachází své místo stále v oblastech, o kterých toho běžný smrtelník obvykle moc neví?