Zoolog Ondřej Mikulka a entomolog Josef Kašák z Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU, Ústavu ochrany lesů a myslivosti, v rámci výzkumu při ohledávání mrtvého bobra nalezli v jeho srsti blecháče bobří, brouky z čeledi lanýžovníkovití.

Pokud bychom uspořádali soutěž o nejpodivnějšího brouka vůbec, tak blecháč by jistě patřil mezi kandidáta na první příčky. Blecháč bobří žije v dospělosti, jak název napovídá, v srsti bobrů a tu opouští pouze v případě, že hostitel zahyne.

Dlouhodobou evolucí v prostředí srsti savce se morfologie i anatomie brouka extrémně změnila, a tak dnes na první pohled připomíná blechy nebo vši.

Tělo blecháčů má okolo 2 milimetrů a funguje jako plochá pevná kotva, která zabraňuje rozmačkání. Díky tomu je v srsti pevně přichycen, ale zároveň mu to nebrání v pohybu směrem dopředu. Mimochodem v tom mu nezabrání ani husté chlupy bobra, jeho hostitele.

Blecháči jsou téměř slepí, tykadla připomínají kyj, ústní ústrojí funguje jako nasávací pumpa, mají velmi zkrácené krovky a zadeček je shora krytý podobně jako u pásovců brněním v podobě překrývajících se štítků.

V literatuře se často uvádí, že blecháči trápí bobry jakožto vnější paraziti, takzvaní komenzálové. Poslední výzkumy však ukázaly, že jsou spíše neškodnými příživníky.

S největší pravděpodobností totiž blecháči nasávají maz z tukových žláz, které slouží k impregnaci srsti jejich hostitelů.