Byl vynikajícím stratégem, který se neohroženě vrhal do bitevní vřavy.

Za svůj život svedl Napoleon okolo 60 bitev, tedy více než Alexandr Makedonský, Hannibal, Caesar a Alexandr Suvorov dohromady.

Ovšem za cenu nemalých obětí na životech, kterých údajně nikterak nelitoval. Trpěl opravdu napoleonským komplexem?

Dne 15. srpna 1769 se narodil muž, který sám sebe považoval za největšího Francouze všech dob. Francouzem přitom vůbec nebyl a až do smrti mluvil francouzsky se silným cizím přízvukem. Narodil se v Ajacciu na Korsice jako Napoléon Buonaparte.

Byl ošklivý a odmalička neduživý. O to větší měl plány. Chtěl navázat tam, kde skončil sám Karel Veliký, a obnovit mocnou Římskou říši.

Rychlá cesta k úspěchu

Francouzská revoluce mu nabídla příležitost a on nezaváhal. Odvaha a také svatba s krásnou a společensky obratnou Josefinou, odloženou milenkou vlivného člena direktoria Barrase, mu vynesly vrchní velení nad italskou armádou. Pak už přímluvce nepotřeboval.

Ve 30 letech byl prvním konzulem, v 35 letech se nechal korunovat na císaře všech Francouzů.

Překvapený papež

Vlastně se korunoval sám. Vzal překvapenému papeži Piovi VII. korunu z rukou a posadil si ji na hlavu. Vlastnoručně pak korunoval i Josefinu. Rok nato vybojoval oslnivé vítězství v „bitvě tří císařů“ u Slavkova.

Dne 2. prosince 1805 v ní porazil početně silnější vojska ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I.

Konec největší středověké říše

Následný Bratislavský mír připravil Rakousko o 63 tisíc kilometrů čtverečních území a v důsledku znamenal zánik Svaté říše římské národa německého, která byla nejmocnějším evropským útvarem od raného středověku do roku 1806. Moc malého, kdysi stále hladového a špatně oblečeného Korsičana, jemuž se posmívali pro jeho mizerný přízvuk, špatnou pleť a křivé nohy, sahala od Madridu po Amsterdam a od Neapole po Hamburk.

A to byl teprve začátek.

Dvě rozhodující vítězství

Své mocenské ambice rozšířil Napoleon v Itálii, když v první polovině roku 1806 nařídil maršálu Massénovi obsadit Papežský stát a pevninskou část Království obojí Sicílie. Počátkem podzimu pak francouzská armáda překročila hranice Saska.

Dne 14. října 1806 Napoleon porazil část pruské armády v bitvě u Jeny a hlavní část nepřátelských sil ve stejnou dobu rozdrtil v bitvě u Auerstedtu maršál Louis-Nicolas Davout.

45 000 mrtvých a zraněných

Během jediného dne tak přestala pruská armáda téměř zcela existovat jako bojová síla. Její ztráty činily 45 000 mrtvých, zraněných a zajatých, dále přišla o 200 děl a porážka v ní vyvolala naprostý morální rozklad.

26. října vstoupila francouzská vojska do Berlína a v průběhu dalších bojů se Francouzi převalili přes celé Západní Prusko až k břehům Baltského moře, přičemž zajali tisíce nepřátelských vojáků.

Na vrcholu moci

Osudným se Napoleonovi stalo tažení do Ruska v roce 1812. Shromáždil tehdy dosud největší armádu, jaká kdy operovala na evropském bojišti. Před začátkem této invaze byl na absolutním vrcholu moci.

Ovládal obrovské území od Kaliningradu po Pyreneje, od Varšavy až k Neapoli, od Antverp k horám severozápadního Balkánu, od Hamburku po ostrov Korfu. Když 16. května 1812 dorazil do Drážďan, sešli se kolem něj panovníci většiny jím podrobených národů.

Císař nad císaři

Následujících čtrnáct dní pobytu v saské metropoli, které jsou označovány jako Drážďanská apoteóza, se stalo vrcholným okamžikem Napoleonovy vlády. Byl pánem nad Evropou, císařem nad císaři a králi, korunované hlavy z celé Evropy tvořily jeho dvůr a průvod. Z Drážďan se pak Napoleon vydal dobýt Rusko.

Zdrcující porážky velkého vojevůdce

Z hrdého a dosud neporazitelného půlmilionového vojska, zdecimovaného silnými mrazy a ruskou houževnatostí, se do Francie vrátilo jen 30 000 mužů. I když Napoleon po návratu z Ruska dokázal vytvořit novou armádu, stíhaly ho už jen samé porážky.

V říjnu 1813 prohrál v tzv. Bitvě národů u Lipska a půl roku nato byl donucen abdikovat. Skončil ve vyhnanství na ostrově Elba.

Zemřel Napoleon na syfilidu?

Na francouzský trůn usedl Ludvík XVIII. Jeho nízké popularity Napoleon využil na jaře 1815, kdy se mu podařilo z ostrova Elby utéct a opět chopit moci.

Jeho vládu však po 100 dnech ukončila bitva u Waterloo, po níž byl deportován jako zajatec Britů na ostrov sv. Heleny. Zde také 5. května 1821 zemřel, patrně na rakovinu žaludku.

Objevily se i teorie o otravě arzenem, ten se však dle nových analýz do jeho těla dostával po dlouhou dobu, takže by císař musel zemřít mnohem dříve. Podle některých mu byl arzen podáván jako lék na syfilidu.

Jeho zákony platí dodnes

Napoleon se ovšem nezapsal do evropských dějin pouze jako stratég a vojevůdce, za jeho éry prošla Francie významnou proměnou.

Významnou roli sehrál například občanský zákoník, který Napoleon vydal v roce 1804. Polovina jeho paragrafů přitom platí ve Francii dodnes.

Napoleon během svého vládnutí založil také Francouzskou banku, položil základ státního vzdělávacího systému, podporoval rozvoj hospodářství a reformoval daňový systém.

S jeho vládou je spojen také vznik systému prefektů či číslování ulic sudými čísly po jedné a lichými po druhé straně, které se rozšířilo do celé Evropy.