Na svědomí má ničení, smrt, zastrašování a teror milionů a milionů obyvatel na Zemi.

Je zodpovědný za hrůzostrašné záplavy, zemětřesení, hurikány, děsivá tornáda, morové rány, kruté hladomory, devastující sucho, genocidní války, vrozené vady a podobně.

Pachatelem všech vyjmenovaných činů není podle mínění senátora Ernieho Chamberse (*1937) nikdo jiný než samotný Bůh. A tak se ho v roce 2007 rozhodne zažalovat. Jeho případ není první ani poslední ukázkou bizarní soudní pře…

Já jsem vinen!

Žalobce: Robert Lee Brock

Rok: 1995

V roce 1995 se Američan Robert Lee Brock, toho času odpykávající si ve Virginském nápravném zařízení třiadvacetiletý trest za vloupání a krádeže, rozhodne zpestřit si jednu z bezpočtu volných chvil sepsáním sedmistránkové žaloby na sebe sama.

Viní se v ní z porušení vlastních občanských práv a náboženského přesvědčení (které mu zakazuje pít alkohol) tím, že opilý spáchal zločin, za který byl posléze zatčen, a požaduje po sobě odškodnění ve výši 5 milionů dolarů.

Jelikož je ale v současné době bez příjmů a jeho propuštění je v nedohlednu, navrhuje, aby za něj celou částku zaplatil stát.

Soudkyně Rebecca Beach Smithová (*1949) sice Brocka nejprve pochválí za „inovativní přístup k občanskoprávním soudním sporům“, poté však žalobu jako „naprosto absurdní“ bez váhání zamítá.

Diskriminovaný kmet

Žalobce: Rolf Eden

Rok: 2007

„Poslyšte, jste vážně krásná, oba však máme stejný problém.

Nemám vaše telefonní číslo a vy nemáte moje,“ osloví v jeden pozdní večer roku 2007 vysloužilý německý playboy Rolf Eden (*1930) na baru 19letou Berlíňanku Katharinu Weissovou a jeho laciná balící hláška slaví překvapivý úspěch.

Po pár vypitých skleničkách šampaňského se dvojice odebere do Edenova bytu. Když má však dojít k intimnímu sblížení, je šedivý bonviván dívkou jako příliš starý slušně odmítnut.

Zhrzený kmet, který se rád chlubí tím, že jeho postelí prošlo okolo 3 000 žen, však nehodlá Katharinino „ne“ nechat jen tak a rozhodne se na ni podat žalobu za diskriminaci na základě věku. „Bylo to zdrcující.

Žádná žena mi nic podobného neřekla,“ konejší své pošramocené ego a před tázavými pohledy okolí uhýbá větou:

„Koneckonců, máme přece antidiskriminační zákon.“ Nakonec však otec sedmi děti, které zplodil se sedmi různými ženami, dostává přece jen rozum a žalobu na poslední chvíli stahuje.

Trest pro Boha

Žalobce: Ernie Chambers

Rok: 2007

O tom, že jsou USA zemí opravdu neomezených možností, se v září roku 2007 přesvědčí senátor z Nebrasky Ernie Chambers, když se rozhodne podat žalobu na Boha.

To se samozřejmě neobejde bez značné pozornosti amerických médií, která neúnavně hltají každé jeho slovo. „Bez sebemenší známky soucitu nebo lítosti šířil po celé planetě smrt, zkázu, katastrofy a strach.

Mezi jeho oběťmi jsou nevinná nemluvňata, kojenci, děti i nemohoucí. Panují navíc vážné obavy, že své činy bude nadále opakovat,“ vyjmenovává „Boží“ prohřešky a pro obžalovaného požaduje soudní zákaz páchat takovéto hrůzné skutky.

Nad bizarností svého jednání pak jen krčí rameny: „Kdokoliv by měl mít možnost žalovat kohokoliv, dokonce i Boha.“ Ctihodný soudce Marlon Polk však jeho žalobu smete ze stolu.

„Vzhledem k tomu, že tento soud nevidí způsob, jakým by mohla být obžalovaná strana řádně předvolaná, návrh se zamítá.“ Na jeho slova Chambers reaguje po svém. „Soud sám uznává existenci Boha. Důsledkem tohoto potvrzení je i uznání Boží vševědoucnosti. A protože Bůh ví všechno, ví i o této žalobě.“

Milion od houmlesů

Žalobce: Karl Kemp

Rok: 2007

Po dva roky pozoruje majitel honosného starožitnictví na Manhattanu v New Yorku Karl Kemp se zatnutými zuby skupinu bezdomovců, jak nerušeně táboří před jeho obchodem, popíjejí alkohol, močí a plivou na chodník a zahřívají se nad vývodem teplého vzduchu z potrubí.

V lednu 2007 mu však dojde trpělivost a po několika marných stížnostech se rozhodne čtyři z nich – tři muže a jednu ženu – zažalovat. Po nebožácích chce milion dolarů, jako náhradu způsobených škod.

Otrhanci totiž podle něj slovně obtěžují a zastrašují potenciální zákazníky. Spolu s odškodným požaduje i soudní zákaz jejich přiblížení se k obchodu na méně než 30 metrů. Pobouřené reakce ochránců práv sociálně slabých na sebe nenechají dlouho čekat.

„Ta žaloba je absurdní. Odporuje zdravému rozumu!“ může si hlavu ukroutit Shelly Nortzová z Koalice pro bezdomovce a soud jí dává za pravdu.

Žádný z žalovaných chudáků nemusí ze své děravé kapsy vytáhnout ani jeden těžce vyžebraný cent z astronomické cifry. Kartonové krabice a staré přikrývky tak z luxusní adresy nemizí.