Má za sebou řadu litých bitev, přes to bude křižník USS Indianapolis už navždycky znám jako ten, který na leteckou základnu armády Spojených států na ostrově Tinian dopravil životně důležité části Chlapečka, první jaderné bomby na světě.

K tomu dojde 26. července 1945. Na cestě zpátky loď nejprve absolvuje zastávku na nedalekém ostrově Guam, odkud 28. července zamíří do zálivu Leyte na Filipínách. Tam ale nikdy nedojede. Uvízne totiž v hledáčku japonské ponorky I-58.

Třicátý červencový den ještě ani pořádně nezačal. Od půlnoci uběhne jen 15 minut, když se doposud poklidná plavba Indianapolisu změní v peklo. Právě v ten moment totiž jeho pravobok zasáhnou dvě japonská torpéda. Následuje obří exploze a o pouhých 12 minut později je po všem.

Těžce poškozená loď klesne ke dnu a spolu s ní zhruba 300 z celkem 1195 členů posádky. Ve srovnání s tím, jaké utrpením čeká na otevřeném moři zbývajících téměř 900 mužů, je to ještě milosrdný konec…

Peklo na moři

Nemají nic než pár záchranných člunů a plovací vesty. Ty si ale také nestihnou nasadit všichni. Zesláblí a často zranění, krvácející z otevřených ran, s několika konzervami a sušenkami, které se jim podaří vydolovat z trosek, tu čekají na záchranu. Ta ale nepřichází.

Nouzový signál sice zachytí tři stanice, ani jedna na něj ale nereaguje. Jeden velitel je v tu chvíli opilý, další nařídí svým mužům, ať ho neotravují a třetí má za to, že jde o japonskou past. Stovky námořníků zatím ve vodě bojují o přežití.

Ostré sluneční paprsky z nich pomalu vysávají veškerou zbývající sílu. Fyzickou i psychickou. Řada z nich má z úmorného vedra halucinace, napadají se navzájem v domnění, že bojují s Japonci.

Lákavé lidské maso

Možná největšího nepřítele ale nemají nad hlavou, nýbrž pod nohama. Hluk výbuchů a pach krve přitáhne na místo stovky žraloků. Nejprve vysbírají mrtvé a raněné, pak přijdou na řadu silnější kusy.

Jeden po druhém mizí ve vodě bez větší šance se vzepřít osudu. Zoufalé ohánění se kolem sebe nožem nebo kopání je proti hladovým predátorům jen slabou obranou.

Ty nejmírnější odhady jejich obětí se pohybují v několika desítkách, ty nejděsivější operují s číslem 150. Dodnes jde o největší útok žraloků na lidi v historii.

Přežijí jen ti nejsilnější

Děsivé utrpení končí až po čtyřech dnech, kdy si během rutinního hlídkového letu zoufalých trosečníků náhodou všimne posádka dvoumotorového bombardéru Ventura.

Ze skoro 900 přežije zdánlivě nekonečné martyrium uprostřed oceánu pouhých 316 (podle některých zdrojů 317) námořníků. Jde o největší ztrátu na životech na moři z jediné lodi v historii amerického námořnictva.