Souhlasíte s trestem smrti, nebo jste jeho odpůrci?
Na tuto otázku vám v novém vydání EPOCHY Speciál sice neodpovíme, ale přineseme vám mnoho podkladů k tomu, abyste si udělali na trest smrti vlastní názor.
Začneme v antice, kde si smrt můžete vykoledovat i za obyčejnou báseň. Popravuje se různorodě. Zatímco ve starém Řecku sahají například po otravě, kterou si na vlastní kůži prožije slovutný filozof Sókratés, v Persii se v katy mění zvířata. Takové rozdupání slonem, který nebožáka před tím několikrát vyhodí do vzduchu, je běžná kratochvíle.
Ve starověkém repertoáru najdeme i vyhladovění, svržení nebo ukřižování.
Klasika je klasika
Pokračovat budeme středověkem, kde je útrpné právo naprosto normální a jednotlivé kultury se předhánějí v tom vymyslet ten nejděsivější a zároveň originální odchod na onen svět.
Ovšem klasika je klasika, takže pevné místo na popravištích má stále šibenice, upálení na hranici, stětí nebo novinka Francouzské revoluce gilotina, která během několika měsíců setne hlavu 17 000 lidí, včetně krále Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty.
Humánní exekuce
Ač se novověk může zdát dobou, ve které trest smrti nemá co dělat, opak je pravdou. Až teprve v 18. století se na světlo světa dostávají první myšlenky o tom, jak udělat trest smrti humánnější. První vlaštovkou má být elektrické křeslo, ovšem hned jeho premiéra v roce 1889 neproběhne zrovna podle plánu.
Třicetiletý William Kemmler se škvaří několik minut, z jeho hlavy se line dým a místnost naplní pach spáleného masa.
Ani další takzvané „humánní“ tresty smrti nejsou bez komplikací, ať už je to plynová komora nebo smrtící injekce. V současné době existuje 53 států světa, které praktikují exekuce. Nejvíce lidí umírá na popravišti v Číně, ale přesná čísla nejsou známá. Oficiálně je tedy zemí s nejvíce popravami Írán, následuje ho Egypt a Saudská Arábie.
Ve Spojených státech bylo loni popraveno 18 lidí.
Titul objednávejte ZDE
Facebook
Twitter
RSS