Přírodní pohromy přepisují životy pozemšťanů a jen těžko se jim můžeme ubránit. Budiž nám ale útěchou, že někde je to ještě mnohem horší – ve vesmíru!

Když vás venku bez deštníku zastihne déšť, není to nic příjemného – kdybyste se procházeli po Venuši, pršela by na vás kyselina sírová! Na Saturnově měsíci Titanu čas od času prší metan. Kapky padají velmi pomalu, ovšem příjemný zážitek by to nebyl.

Představte si to asi tak, že se při teplotě minus 300 °C procházíte pod tekoucím olejem. Ještě děsivěji prší na některých hnědých trpaslících,  kde se v horké atmosféře vyskytují i železné páry.

Když zkondenzují do mraků, padá tu železný déšť! Malá železná zrnka by vám nevadila? Vzhledem k tomu, že gravitace je tu třeba 300x větší než na Zemi, zasypala by vás rychlostí asi 150 km/h.

Kde to nejvíc „fouká“?

Bouřka na zemi je záležitostí několika minut, maximálně hodin. Ve vesmíru klidně i několik staletí! Na planetách je pak pozorujeme jako skvrny.

Je to třeba bílá skvrna na Saturnu, záhadná tmavá skvrna na Neptunu anebo nejznámější velká rudá skvrna na Jupiteru, která existuje minimálně od roku 1664 a je větší než celá naše planeta.

Větry v rudé skvrně dosahují až 600 km/h, což je 6x rychlejší než běžná pozemská vichřice! I bouřlivý Jupiter však několikrát trumfne Neptun. Modrý obr je rozhodně největrnější planetou Sluneční soustavy a v bouřích tu větry sviští až 2500 km/h!

Tornádo 5x okolo Země

Když se ze setkání větrů různých teplot vyklube tornádo, na Zemi létají auta i domy vzduchem a následky jsou často katastrofální. Ta nejničivější pozemská tornáda dosahují rychlosti okolo 480 km/h. Když však k němu dojde na Slunci, rychlost je i 300 000 km/h!

Natočit sluneční tornádo v přímém přenosu se poprvé podaří satelitu Solar Dynamics Observatory v září roku 2011. Místy až 2 miliony stupňů horký plyn se stočil do 200 000 km dlouhé šroubovice, která by tedy pětkrát obkroužila obvod Země.

Úplně nejdivočejším tornádem vesmíru by mohl být Herbig-Harův objekt, tvořený výtryskem žhavé hmoty z mladé hvězdy.

Dosahuje obrovské vzdálenosti a rychlosti až 720 000 km/h! I když má ale typický spirálovitý tvar, podle vědců se nejspíš netočí, takže zcela klasickým tornádem není.

Vesmírný hurikán za humny?

Obří vír s okem uprostřed! To je hurikán, který vnikne ve chvíli, kdy se roztočí bouřková oblast s velmi nízkým tlakem. Celkem častý pozemský na jaře 2021 astronomové vůbec poprvé potvrdí i ve vesmíru.

A pozor, je nám nebezpečně blízko – měření zachycuje vír řádící v srpnu roku 2014 nad severním pólem Země!

Netvořil ho systém bouřek, ale plazma, tedy oblak nabitého plynu, a do okolí tak nechrlí vodu, ale elektrony. Jinak se svými rysy pozemský hurikánům podobá. Má několik ramen točících se proti směru hodinových ručiček a téměř klidný střed.

Asi 950 km široký vír vytrvá 8 hodin, energii mu dodává sluneční vítr a ve vesmíru nejspíš výjimkou není. Pro Zemi snad nebezpečný není, ale mohl by narušit třeba funkci navigačních satelitů.