„Spaste duši! Opričníci jedou!“ nese se varovný pokřik ruskou vesnicí. Na nedalekém kopci se mezitím vynořují děsivé siluety jezdců v černých stejnokrojích s košťaty a psími hlavami, vyobrazenými na sedlech.
Jedná se o příslušníky tajné policie cara Ivana IV. (1530–1584), řečeného Hrozný, a pro venkovany znamená jejich přítomnost jediné – uteč, nebo zemřeš!
Gardisté se neštítí vypalovat vesnice, týrat a zabíjet skutečné i domnělé spiklence, a to tím nejkrutějším možným způsobem. Jejich vládce totiž žije v neustálém strachu, že mu jde někdo po krku. A doplácejí na to hlavně nevinní…
Kompletně vyhladit!
Netrpí jen jednotlivci, ale mnohdy i celá města. Když car pojme podezření, že obyvatelé Novgorodu, důležitého obchodního centra vzdáleného asi 500 kilometrů od Moskvy, usilují o autonomii, rozhodne se sídlo kompletně vyhladit.
Nechá metropoli obklíčit vojáky, aby nikdo nemohl uprchnout, a pak spustí několikadenní vraždění, jemuž padne za oběť údajně až 60 000 lidí!
Neuniknou ani kojenci
„Bili je, mučili, pálili… a házeli je z mostu do řeky s celými rodinami, ženy s muži, matky s kojenci,“ popisuje událost ruský dějepisec Nikolaj Michajlovič Karamzin (1766–1826). Kdo se rovnou neutopí v mrazivých vodách zdejší řeky Volchov, je doražen gardisty plujícími na lodích.
Stejně se car chystá naložit s obyvateli města Pskov, ležícího nedaleko současných estonských hranic. Od tohoto záměru vladaře naštěstí odradí prosby ruského náboženského mystika Nikolaje Salova (†1576).
Facebook
Twitter
RSS