„Konečně byt, důstojný člověka,“ tetelí se blahem císař Nero, když se prochází svým palácem. Ten tehdy skutečně nemá obdoby.
Rozlehlé chodby jsou vykládané zlatem a drahými kameny, hlavní prostor doplňuje řada samostatných pavilonů a altánků, součástí je i nádherná zahrada, velké umělé jezero a soukromé lázně.
Nebyl by to ovšem Nero (37–68), aby se spokojil pouze s tímto okázalým příbytkem, jemuž začnou Římané říkat „Zlatý palác“. Chybí mu zde jeho podobizna, a tak přímo před vstupní halu nechá umístit svou 35metrovou bronzovou sochu. Ta vstoupí do dějin jako Neronův kolos.
Setne soše hlavu!
Vzhled monumentální sochy se však několikrát rapidně změní. Rok po Neronově potupném pádu nechá jeho čtvrtý nástupce Vespasianus (9–79) kolos bez mrknutí oka setnout a opatřit novou hlavou slunečního boha Helia.
50 let nato si císař Hadrián (76–138) uvědomí, že socha stojí na místě, kde by rád postavil Venušin chrám, a proto ji neváhá popovézt o kus dál.
S tím, kolik váží, si hlavu rozhodně neláme. „Hadrián najal čtyřiadvacet slonů, kteří bronzový gigant odtáhli o sto metrů dále,“ píše německý spisovatel Reinhard Raffalt (1923–1976).
Za vlády císaře Commoda (161–192) pak obří socha pro změnu vyobrazuje právě tohoto panovníka v převleku za slavného Herkula. Původní vzhled je soše navrácen až po jeho smrti.
(Zdroj: HISTORY revue)
