Dívka lékaře ihned zaujala. Ruce poseté čerstvými puchýřky byly přesně to, co pro vyvrcholení svých domněnek potřeboval. Sebral všechnu odvahu a vydal se vstříc riskantnímu experimentu.

Evropou se v 18. století šířila další vlna smrtelných neštovic. Na typické puchýře naplněné tekutinou přihlíželi všichni s hrůzou.

Lékaři zkoušeli veškeré ověřené postupy západní medicíny, ale ani projímadla ani pouštění žilou se neosvědčily, a v mnoha případech bylo jejich úsilí zcela marné.

Pravé neštovice (lat. Variola vera) byly už tisíce let metlou lidstva. „Pomohly“ při vyhubení indiánů, postihly faraony, císaře, cary, krále a královny i prostý lid bez výjimky.

Na počátku byla kráva

I když poukusy chránit se před onemocněním probíhaly už před tím, novou éru odstartovalo setkání praktického lékaře Edwarda Jennera (1749–1823) a Sarah Nelmsové. Ruce a paže mladé dojičky byly posety čerstvým výsevem kravských neštovic.

Jenner, který již léta slýchával o dojičkách, jež po překonání kravských neštovic nikdy neonemocněly těmi pravými, přišel s poněkud riskantním nápadem.

Odebral hnis z čerstvých puchýřků dojičky a 14. května 1796 jej naočkoval do obou ramen osmiletému Jamesi Phippsovi.

Následky na sebe nenechali dlouho čekat. Kluk měl zvýšenou teplotu, nepříjemný pocit v podpaží a dostavilo se i nechutenství či mírná bolest hlavy. Po několika dnech byl ale zase jako ze škatulky. Po šesti týdnech za ním Jenner přišel znovu.

Tentokrát s virem pravých neštovic. Lékař si mohl oddechnout. Chlapec dle očekávání neonemocněl. Revoluční metoda dostala pojmenování po krávě, která se latinsky řekne vacca.

Jenner dostal vakcinaci do povědomí odborníků a s pomocí dalších lékařů se brzy rozšířila do všech koutů Evropy.

„Odporné“ a „nekřesťanské“ praktiky

„Budoucí generace budou podle historie vědět jen to, že ty odporné neštovice existovaly a vy jste je vyhubil“, napsal Jennerovi s uznáním americký prezident Thomas Jefferson (1743-1826), císař Napoleon (1769–1821) mu zas udělil medaili.

Země postupně přijímaly vakcinaci, v Českých zemích se začalo proti neštovicím očkovat kolem roku 1800. Ne všichni ale sdíleli nadšení z novinky. Ruku v ruce se vznikem vakcín se totiž objevili i první antivaxeři. Roli sehrála skepse, neinformovanost a pověrčivost.

Podle některých bylo očkování v rozporu s božím plánem, i když mnozí kněží vakcinaci podporovali. Jiní věřili, že neštovice nejsou chorobou ale přirozeným procesem očišťování lidského těla od nečistot, jež dítě zdědilo ještě v děloze matky.

Šířili se také fámy, že přenesením látky z krávy na člověka pojme lidské tělo také cosi ze zvířecí povahy. Ti s nejbujnější fantazii se dokonce báli, že jim po vakcinaci narostou kravské rohy a ocas.

(Úvodní FOTO: Unsplash)