Pád Konstantinopole: prach, trosky a ulice zbrocené krví

Vše je ztraceno. Nezajištěnou branou v severozápadní části Konstantinopole se hrnou dovnitř oddíly Turků. Osud Byzance se naplňuje. Poslední vládce kdysi tak mocného impéria bere do ruky meč a střemhlav se vrhá do předem prohrané bitvy. „Bůh nedopusť, abych žil jako císař bez říše!“ zvolá Konstantin XI. „Padne-li mé město, padnu s ním!“

Dnešní Istanbul si svojí velkolepostí a významem se svojí předchůdkyní v ničem nezadá.

Na břehu Bosporského průlivu probíhají rozsáhlé stavební práce. Zde, na místě starobylé řecké osady Byzantion, založí římský císař Konstantin I. Veliký (asi 272–337) roku 324 nové majestátní město. „Chtěl vytvořit protiváhu Římu,“ poznamenává byzantský historik Zósimos (asi 490–510). Honosná metropole, slavnostně vysvěcená 11. května 330, se také zprvu nazývá „Nový Řím“ (Nova Roma, pozn.

redakce), posléze se však císař rozhodne pojmenovat ji po sobě – Konstantinovo město čili Konstantinopol. Stane se z ní nejvelkolepější město středověké Evropy a centrum mocné říše, jež se podle původní osady označuje jako byzantská.

Říše, jež potrvá více než tisíc let…

Vybudováním majestátního města chtěl císař Konstantin I. Veliký vytvořit jakousi protiváhu Římu.

Doprava zkolabuje

Jenže spory a boje o moc se nevyhnou ani tomuto mocnému impériu. Po porážce od Mongolů vedených Tamerlánem (1336–1405) roku 1402 a následné smrti osmanského sultána Bajezida I. (asi 1347–1403) nastane bezvládí (tzv. osmanské interregnum), kdy o moc bojují jeho synové, někteří i s podporou byzantské říše. Jedním ze synů je i Süleyman Çelebi, který ovšem nakonec prohraje a je zavražděn.

Jeho vnuka Orhana Çelebiho vychovávají jako rukojmí na byzantském dvoře a stane se oficiální záminkou pro osmanského sultána Mehmeda II.

(1432–1481) k vyhlášení války byzantské říši a obléhání Konstantinopole.

Černý zabiják

Mohutné konstantinopolské hradby stále ještě poskytují kvalitní ochranu. Sultán ovšem disponuje množstvím ničivých děl a 100 000 muži, tedy zhruba desetinásobkem byzantských sil. Na město doráží po souši i z moře. 29. května 1453 proběhne finální útok. Skupině Turků se podaří proniknout malou severozápadní branou Kerkoporta, již obránci po předchozím výpadu proti nepříteli zapomenou zajistit.

Když Byzantinci nad Kerkoportou spatří tureckou vlajku, jejich morálka se zhroutí. Konstantinopol padne, sám Konstantin XI. zahyne v bitevní vřavě. Začne rabování a vraždění. „Krev tekla po městě jako dešťová voda ve strouhách po silné bouři,“ tvrdí očitý svědek, Benátčan Nicolò Barbaro (1420–1494).

Byzantská říše je minulostí…