V pořadí druhé novodobé olympijské hry se pořadatelům vymknou z rukou a není nouze o bizarní situace, od závodiště v rozbahněném poli až po facky mezi soupeři.

Zatímco první novodobé olympijské hry, navazující na starověké sportovní hry v řecké Olympii, proběhnou v roce 1896 v Athénách zcela bez problémů, ty druhé o 4 roky později v Paříži se zapíšou do dějin jiným způsobem.

Francouzští organizátoři totiž narazí na řadu překážek. Tou největší je Světová výstava, která se v daném roce také odehrává v Paříži, a tak je druhá novodobá olympiáda odsunuta na vedlejší kolej.

Nekoná se zahajovací ani závěrečný ceremoniál a olympijské hry trvají téměř půl roku, od 14. května do 28. října 1900. Harmonogramy soutěží jsou tak chaotické, že na akcích je málo diváků i novinářů a sportovní klání se navíc mnohdy koná na zcela nevyhovujících místech.

Například atletické závody probíhají na travnatém poli plném stromů a terénních nerovností, které je často úplně rozmoklé.

Kde to vlastně jsme?

Překážky jsou vyrobeny z poškozených telegrafních sloupů a plavecké disciplíny se odehrávají v řece Seině, kde plavci díky silnému proudu dosahují na tehdejší dobu nezvykle dobrých časů.

Třešničkou na dortu je fakt, že sportovci často ani netuší, že se účastní olympijských her, protože většina akcí je zařazena mezi Mezinárodní soutěže v tělesném cvičení a sportech.

Tisk referuje o olympiádě různě, nazývá ji například „Mezinárodní hry“, „Mistrovství Paříže“ nebo také „Velká cena Světové výstavy v Paříži“.

Řada disciplín si odbude svou olympijskou premiéru, jde třeba o kriket, ragby, lukostřelbu, plavání pod vodou, pólo nebo překážkové plavání, ale u některých je to zároveň jejich derniéra, protože jsou z oficiálního programu dalších olympijských her vyřazeny.

Během pařížské olympiády v roce 1900 se také jedinkrát v historii používají živí holubi jako terče během střeleckých soutěží.

Vítězové a poražení

A poprvé se olympijských her účastní také ženy…První olympijskou vítězkou v historii v kategorii individuálních sportů se stane britská tenistka Charlotte Cooperová (1870–1966), v týmových sportech je to členka švýcarského jachtařského týmu Hélène de Pourtalèsová (1868–1945).

Ale padnou i první olympijské facky…Americký atlet Myer Prinstein (1878–1925), favorit ve skoku do dálky, odmítne nastoupit z náboženských důvodů do nedělního finále, ve kterém jeho předchozí brilantní výkony překoná jeho krajan a rival Alvin Kraenzlein (1876–1928).

Prinstein je údajně tak rozzuřený, že na něj zaútočí a udeří ho do obličeje. A přestože existuje oficiální zpráva o těchto hrách, kompletní seznam výsledků není k nalezení.

Není divu, že zakladatel Mezinárodního olympijského výboru, francouzský baron Pierre de Coubertin (1863–1937), který je kvůli politickým tlakům odsunut na vedlejší kolej a nemá tak kontrolu nad organizací pařížské olympiády, dá později průchod svému zklamání stručným vyjádřením: „Je zázrak, že olympijské hnutí přežilo tuto akci.“