Začíná to vcelku nevinně:

„Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela.“ Pak se ale balada Svatební košile, patřící do sbírky Kytice (1853) od literáta a folkloristy Karla Jaromíra Erbena (1811–1870), změní doslova v horor.

Mladá dívka čeká na svého milého, který se dlouho nevrací z ciziny, a protože je na světě sama, v modlitbě neuváženě žádá, aby mohla raději zemřít, než aby se trápila jako kůl v plotě.

A pak se vyvolený jejího srdce nečekaně objeví uprostřed noci a láká ji ven s tím, že si ji hned vezme za manželku.

Posléze se ocitnou na hřbitově a tam nevěsta s hrůzou pozná, že její ženich je vlastně živoucí nebožtík. Zachrání se tím, že se před ním zavře v márnici a usilovně se modlí.

Ráno po nevydařené svatbě zůstávají na hrobech roztrhané svatební košile, které sama ušila a vzala s sebou.

Tato báseň prý vychází ze skutečné příšerné události, která se měla v dávné minulosti odehrát na posvátné hřbitovní půdě. O tom, kde k tomu došlo a kterým hřbitovem se vlastně Erben inspiroval, se vedou diskuze. Nejžhavějšími kandidáty jsou dvě místa v Čechách.

Temné stopy dávného rituálu?

První z nich se nachází ve Velharticích na Klatovsku. Zdejší tajemný kraj plný pověstí a magie má Erben v oblibě a rád se pídí po místních legendách. Jedna z nich mluví o události, která se měla odehrát na místním hřbitově.

V dávných časech poblíž Velhartic táboří vojáci, táhnoucí do bitvy. Jeden z nich se seznámí se zdejší dívkou, zamilují se do sebe a slíbí si lásku až za hrob. Mladý voják ale zahyne v bitvě a o krásnou dívku se uchází jeho kamarád.

Ta ho odmítne, a tak zhrzený mládenec vyhledá čarodějnici, která oživí mrtvého vojáka, jenž vyrazí za svou vyvolenou.

Celá děsivá událost prý zanechá na hřbitově své stopy a citlivější jedinci i psychotronici poukazují na údajnou přítomnost silně negativní energie. Známý je i hřbitovní kostelík, kde se na štítu objevují skvrny, připomínající dívčí tvář. Ta prý s událostí nejspíš nesouvisí, ale přesto dodává hřbitovu punc tajemna.

Inspirace v rodišti

Stejně magickou atmosféru má i Erbenovo rodné Podkrkonoší, kde starousedlíci na samotách rádi komunikovali se světem „na druhé straně“ a provozovali domácí čarování. Právě v tomto kraji se nachází další místo, které se mohlo stát inspirací pro Erbenovo dílo.

Jde o poutní kostelík svatého Petra a Pavla v místě zaniklé obce Byšičky, stojící na návrší východně od Lázní Bělohrad. Je obklopený hřbitovem, svázaným s některými strašidelnými legendami.

Literáta však pravděpodobně stejně nebo ještě více než pověsti v tomto případě inspiruje samotný kostelík, čnící ve volné krajině. Podle něj pak vylíčí ve své baladě svatostánek i hřbitov, kam si svou snoubenku odvede mrtvý ženich.

Ale existuje i třetí místo, které by mohlo sehrát tuto roli a tím je podle některých teorií kostel svatého Prokopa u Krupky na Teplicku. Také tady se podle pověsti jedna místní obyvatelka setká s „nemrtvými“.