Na konci 10. století je Norsko rozdělené jako nikdy předtím. Příčinou je náboženství. Dosud nejmocnější muž země Haakon Sigurdsson se ji pokouší sjednotit, ale nejde s dobou a drží se tradiční víry ve staré severské bohy.

Má však mocné odpůrce, kteří prosazují křesťanství. Patří k nim především Olaf Tryggvason (asi 960–1000). Dlouho žil v zahraničí, nejprve velel vojsku kyjevského knížete Vladimíra I. (asi 958–1015), později se usadil v Irsku.

„Král Haakon ztrácí podporu, Norsko potřebuje nového vládce,“ doneslo se k němu. Olaf vycítil šanci k zisku trůnu…

Urážka Hrdé

Když je Haakon v roce 995 zavražděn, Olafovi už nic nestojí v cestě. Sotva si podmaní Norsko, začíná pošilhávat i po Švédsku. Hodlá ho získat bez boje, a uchází se proto o ruku Sigrid (asi 967–1014), vdovy po švédském králi.

Sigrid, přezdívaná Storråda neboli Hrdá, nejenže považuje darovaný prsten za cetku, ale navíc odmítá konvertovat ke křesťanství. „Je to pohanská čubka,“ prohlásí Olaf, a při osobním setkání Sigrid dokonce udeří do obličeje.

„To mi zaplatíš krví,“ odpoví mu Sigrid. Olafovi se postaví i tím, že se znovu provdá za jeho nejzavilejšího odpůrce, dánského panovníka Svena (asi 963–1014).

Léčka na hada

Olaf Tryggvason se v roce 1000 v čele flotily 11 lodí vydává přes Balt, aby přemluvil k podpoře polského panovníka Boleslava Chrabrého (967–1025). Po úspěšném jednání se vrací domů.

Ve skryté zátoce ostrova Svolder v Pomořansku však číhají nepřátelé. Dánové a Švédové takticky nechají proplout většinu flotily a čekají na okamžik, kdy se přiblíží 45 metrů dlouhá vlajková loď s 34 vesly, Dlouhý had.

Podcenil nepřítele

Nastává ta pravá chvíle pro zradu. Podplacený norský velmož Sigvaldi Strut-Haraldsson signalizací ze své lodi navádí Dlouhého hada za sebou do úžiny, a vystaví ho tak útoku. Rozpoutá se nelítostná řež. Olaf ještě nepřítele podceňuje.

„Nebojím se dánských pasáků koz ani švédských pojídačů koní,“ nechává se slyšet. Brzy se ukáže, jak velice se zmýlil. V marném boji proti přesile Olaf Tryggvason volí raději smrt a v plné zbroji skáče do moře.

Pro Norsko je výsledek bitvy u Svolderu katastrofální. Vítězové si rozdělují zemi a norská nadvláda v oblasti nadobro končí.