Marie Habsburská 1. června 1522 pokorně pokleká v katedrále sv. Víta, aby byla korunována českou panovnicí.

Zrak jí přitom sklouzne k nádhernému oltáři, jemuž dominuje Panna Marie a který pro pražský svatostánek namaloval německý renesanční mistr Lucas Cranach starší.

Objednavatelem oltáře pro východní chór katedrály měl být sám římský císař Maxmilián I. (1459–1519), dědeček Marie (1505–1558).

Snad tak učinil při příležitosti dvojnásobných zásnub svých vnoučat – Marie a jednoho z jejích bratrů – s jagellonskými sourozenci Ludvíkem (1506–1526) a Annou (1503–1547) roku 1515. Možná oltář vznikl až při příležitosti Mariiny korunovace.

Každopádně se spekuluje, že tváře osmi světic, které Pannu Marii, obklopenou svatozáří, doplňují, se shodují s podobiznami tehdy žijících Habsburkoven. Lucas Cranach starší (1472–1553) navíc svaté ženy obléká podle tehdejší módy do přepychového šatstva a ozdobí je nákladnými šperky.

Plamenům unikne

Katedrála sv. Víta se v červnu 1541 ocitá v plamenech. Oheň řádí na Pražském hradě i na Malé Straně a uvnitř chrámu zničí třeba hlavní oltář. Ten Cranachův jako zázrakem díky svému umístění přečká pohromu bez úhony. V roce 1619 už takové štěstí mít nebude.

Praze nově vládne protestant Fridrich Falcký (1596–1632) a příliš nákladné zdobení kostelů se neslučuje s jeho vírou. Sám Zimní král vydává příkaz, aby byl sv. Vít očištěn od zbytečných předmětů.

Schovat ho nestačí

Cranachův oltář, který byl zřejmě trojdílný, je v prosinci onoho roku nejprve ukryt v sakristii, ale ani to nestačí. Dvorní kazatel Abraham Scultetus (1566–1624) prahne po jeho zničení.

Jeho štvavému kázání padne za oběť středová část oltáře s Pannou Marií. Portréty světic jsou následně vyřezány a uchovávány jako samostatné obrazy ve sbírkách Pražské hradu.

Pět desek se dnes nachází v majetku Národní galerie, Obrazárny Pražského hradu nebo v německých muzeích i v soukromé sbírce. Dvě desky zůstávají nezvěstné.