Úvod
Věda
Planeta země
Historie
Zajímavosti
Lifestyle
Záhady a napětí
Pozoruhodný příběh Byzantského řádu

Rytířské řády mají svůj původ v období křížových výprav, jsou spojeny s expanzí křesťanských států (v prvé řadě západoevropských) na území Předního východu a se vznikem Jeruzalémského království.

Roku 1071 utrpěl byzantský císař Roman IV. Diogenes katastrofální porážku v bitvě se seldžuckými Turky u Mantzikertu, v jejímž důsledku Turci postupně obsadili většinu Malé Asie.

Turecká ofenziva se následně obrátila proti chalífátu dynastie Fátimovců a jejím državám v Sýrii a Egyptě. Roku 1078 Turci dobyli i fátimovský Jeruzalém a křesťanům výrazně ztížili návštěvy svatých míst.

Trvalo však ještě téměř dvě desetiletí, než papež Urban II. roku 1095 na základě prosby byzantského císaře Alexia I. Komnena o pomoc v boji proti Seldžukům vyhlásil první křížovou výpravu.

V jejím důsledku došlo na přelomu 11. a 12. století k vytvoření Jeruzalémského království a dalších tzv. křižáckých států.

Formování elit

Zde se postupně formovala nová elita, ke které samozřejmě náleželi i představitelé církve. Náboženské řády tehdy hrály v životě křesťanské Evropy (včetně Svaté země) důležitou úlohu.

V Jeruzalémě často spravovaly a vedly špitály, které se staraly o poutníky a potřebné. Takový byl i původ pozdějších nejslavnějších rytířských řádů – johanitů, templářů a německých rytířů – které v průběhu 12. století vznikly v Palestině.

Kromě nich zde působilo i několik dalších podobných organizací, které sice nedosáhly takového významu, ale zato některé (Řád Božího hrobu, Řád sv. Lazara) v pozměněné podobě existují dodnes.

Čas stěhování

Zásadním zlomem v existenci rytířských řádů bylo dobytí posledních křesťanských opěrných bodů, zbytků Jeruzalémského království – zejména pád Akkonu roku 1291. Zatímco johanitům se podařilo vybudovat nový opěrný bod na Rhodu (1309) a později na Maltě (1530) a německým rytířům ve 20. a 30. letech 13. století v Pobaltí, templáři šli jinou cestou.

Svými ekonomickými a dalšími aktivitami se stali trnem v oku řadě šlechticů i panovníků, zejména francouzského krále Filipa IV. V říjnu 1307 byla velká část členů řádu zatčena a o pět let později byl řád zrušen.

Hledání identity

Zlatá doba rytířských řádů skončila spolu se středověkem.

Po přestupu velmistra německých rytířů Albrechta von Hohenzollern k luteránství (1525) a přeměně řádového státu ve světské Pruské vévodství hledal tento řád dlouhou dobu svou novou identitu a také význam johanitů (maltézských rytířů) od 17. století stále klesal.

Jeho existenci navíc zásadním způsobem ohrozila anexe Malty Napoleonem Bonapartem (1798).

Rarita mezi rytíři

Absolutní většina rytířských řádů byla římsko-katolických, byť se některé (nebo spíše jejich odnože) dostaly pod kontrolu protestantů (např. braniborská baillei johanitského řádu), nebo si dokonce načas do svého čela zvolili člena pravoslavné (ortodoxní) církve (velmistrem maltézských rytířů byl v letech 1798-1801 ruský car Pavel I.).

Pravoslavné rytířské řády jsou ovšem mimořádně vzácné a v žádném případě nešlo o tak masové a známé organizace, jakými byli templáři či johanité.

Jejich význam byl také spíše regionální, což způsobovala i neexistence společné a jediné nejvyšší autority, jakou pro katolickou církev představovala osoba římského papeže.

Ve jménu lazara

Pravoslavné členy dnes má zejména Řád sv. Lazara (u nás obnovený Karlem knížetem Schwarzenbergem roku 1937).

Ten totiž po svržení bourbonské monarchie ve Francii červencovou revolucí roku 1830 přišel o patronát tamních panovníků a byl obnoven s pomocí řeckokatolického patriarchy a nejvyššího řeckokatolického představitele Jeruzaléma, Antiochie, Alexandrie a Orientu.

Tzv. Svaté Labarum
Tzv. Svaté Labarum

50 císařových strážců

Rozhodně nejznámějším pravoslavným řádem, resp. řádem s pravoslavnými kořeny, je Řád sv. Konstantina, který dnes existuje v několika odnožích. Jeho počátky nejsou známy.

Podle tradice řád navazuje na ozbrojenou družinu padesáti mužů, kteří pro římského císaře Konstantina Velikého (†337) střežili vojenskou standardu s Kristovým monogramem (tzv. Svaté labarum).

Tuto družinu podle kroniky biskupa Eusebia z Kaisareie (260/265-339/340) založil roku 312 sám římský císař Konstantin Veliký, ale první potvrzené zprávy o rytířích sv. Konstantina pocházejí až z konce 12. století.

Počátek historicky doloženého rytířského řádu je tak spojen až s osobou Izáka II. Angela, v letech 1185-1195 a 1203-1204 byzantského císaře, který roku 1190 určil za jeho duchovního ochránce sv. Jiří a řád podřídil řeholi sv. Basila. Řád sv.

Konstantina se v Byzanci těšil značné úctě a jeho členové museli pocházet z urozených rodin (byť zdejší šlechta byla od západoevropské značně odlišná).

Konstantin Veliký
Konstantin Veliký

Obránci konstantinopole

Sledovat historii řádu od dobytí Konstantinopole vojsky čtvrté křížové výpravy roku 1204 je velmi obtížné.

Podle nepotvrzených zpráv na 600 rytířů řádu padlo během obrany Konstantinopole při posledním tureckém útoku roku 1453. Na základě tradice se velmistrovství předávalo mezi příslušníky rodu Komnénovců, kteří sice v té době neseděli na byzantském trůnu, ale déle než století však vládli Epirskému despotátu a do roku 1461 také Trapezuntskému císařství.

Uznaný králi i císaři

Po dobytí Byzance a dalších východokřesťanských států v oblasti Balkánu a Malé Asie Turky se někteří členové rodu Komnénovců usadili v Itálii, kam přenesli i Konstantinův řád.

Jeho existence a nárok členů rodu na velmistrovský úřad byla opakovaně potvrzena během druhé poloviny 16. a v 17. století.

Kromě papeže a hlavy katolické církve Klementa VIII. to byl např. španělský král Filip III., římský císař Ferdinand II.,jeho vnuk Leopold I. a také řada jiných italských či středoevropských vladařů.

Posledním velmistrem (a zřejmě též posledním členem) z rodu Komnenů byl Antonio Angelo Flavio, který se v Itálii honosil prázdným titulem makedonského knížete (principe de Macedonia).

Ten roku 1698 postoupil velmistrovský úřad Františkovi Farnese (1678-1727), vévodovi Parmy a Piacenzy, kterého v následujícím roce jej v úřadu potvrdili císař Leopold I. a papež Inocenc XII.

Antonio Angelo Flavio Comneno, poslední velmistr Konstantinova řádu z rodu Komnénovců
Antonio Angelo Flavio Comneno, poslední velmistr Konstantinova řádu z rodu Komnénovců

Hledání velmistra

Zanedlouho ale došlo k vážné komplikaci. František ani jeho mladší bratr Antonín (1679-1731) neměli mužské potomky.

Parmské vévodství tak přešlo na jejich neteř Alžbětu (1692-1766), která byla od roku 1714 druhou manželkou španělského krále Filipa V. Když jejich nejstarší syn Karel (1716-1788) usedl roku 1731 na parmský trůn, přijal i hodnost velmistra Konstantinova řádu sv.

Jiří, jak se tento starobylý byzantský řád v té době nazýval. Neměl však již charakter řádového bratrstva, ale dynastického řádu, rozděleného do několika tříd.

Znesváření bratři

Karlova vláda v Parmě neměla dlouhé trvání. V důsledku válek o polské nástupnictví vyměnil roku 1735 toto vévodství za Neapolsko-sicilské království a do své nové země přenesl také zděděný řád. To mělo pro budoucnost vážné následky.

Po válkách o španělské dědictví (1748) získal Parmu Karlův mladší bratr (a další syn Alžběty Farnese) Filip (1720-1765), který si začal velmistrovství řádu z titulu vládce pamského vévodství nárokovat.

Neúspěšně, ale roku 1816 jeho nároků využila arcivévodkyně Marie Luisa, dcera rakouského císaře Františka I. a manželka císaře Francouzů Napoleona, které byla po vídeňském kongresu svěřena vláda nad Parmou.

František Farnese, vévoda z Parmy, jako velmistr Konstantinova řádu sv. Jiří
František Farnese, vévoda z Parmy, jako velmistr Konstantinova řádu sv. Jiří

Rodinné dědictví

Marie Luisa obnovila Konstantinův řád jako řád parmský, čímž jej rozdělila do dvou odnoží. Tento stav zůstal zachován i poté, když se po smrti Marie Lui-sy roku 1847 vrátili na trůn Filipovi potomci a převzali nejen Parmu, ale také Konstantinův řád.

Když roku 1861 vzniklo Italské království pod vládou savojské dynastie, byly všechny ostatní panovnické rody – včetně Bourbonů v Království obojí Sicílie (Neapolsku-Sicílii) a Parmě – sesazeny z trůnu. Obě linie tohoto rodu si však Konstantinův řád sv.

Jiří ponechaly a dodnes jej udílejí jako řád rodinný. S tímto stavem ale není ani jedna linie rodu srozuměna a schizma má pro tento řád podobné důsledky jako spory o velmistrovství v Řádu sv.

Lazara, které na konci 60. let 20. století vedly k faktickému rozpadu této organizace. Přetrvávající spory mezi Královstvím obojí Sicílie a Parmou byly zřejmě důvodem vzniku třetí řádové větve, Řádu sv. Konstantina a Heleny, který vznikl v polovině 20. století.

Registrován byl v květnu 1953 ve Švýcarsku coby organizace pečující o ochranu křesťanství. Aktivní byl primárně v charitativní oblasti, a to nejen v Evropě, ale v Africe včetně Egypta.

Jeho pravoslavná (ortodoxní) orientace přispívala ke sbližování s tamními církvemi, a to zejména s řeckou pravoslavnou církví v egyptské Alexandrii. Proto také vzal řád v květnu 1970 v ochranu alexandrijský patriarcha řecké ortodoxní církve.

V roce 1982 byl tomuto společenství udělen status čestné stráže Apoštolského trůnu Alexandrie. I tento řád se později rozdělil do několika linií, které jsou dnes činné především v západní Evropě a Severní Americe.

Pozoruhodný původ

Do českých zemí řád přivedl Adalbert Esterházy (1918-2002). Tento mimořádně činorodý muž byl ale zároveň velmi kontroverzní osobností, což mělo pro řád pochopitelné důsledky.

Narodil se 13. října 1918 v Domaníně na moravském Slovácku jako syn Jana Kozáka a Filomeny Jiříkové a jeho původ byl stejně pozoruhodný jako pozdější život.

Filomena se totiž narodila v roce 1894 jako nemanželská dcera Karla hraběte Esterházyho de Galantha (1847-1919), hlavy forchtensteinské linie Esterházyů, jednoho z nejslavnějších šlechtických rodů habsburské monarchie. Této větvi náležel nemalý majetek, mj.

rozsáhlý fideikomis Cseklész a Szenc (Bernolákovo a Senec) na dnešním jižním Slovensku.

Zámek rodu Esterházyů v Bernolákovu
Zámek rodu Esterházyů v Bernolákovu

Veřejné tajemství

Hrabě Karl Filomenu za své dítě nikdy oficiálně neuznal, majetkově ji však zajistil a o jeho otcovství se v rodině vědělo. To byl také důvod kroku, ke kterému o čtvrtstoletí později přistoupil jeho syn Michael (1884-1933).

Protože podle lékařského zjištění nemohla mít jeho manželka Johanna, rozená hraběnka Batthyányová, potomky, rozhodl se pár pro adopci dítěte mužského pohlaví, a volba padla právě na Vojtěcha Kozáka, čtvrtého Filomenina syna. Proč si vybrali právě jeho, nevíme.

Jisté je pouze to, že ani jeden ze dvou Michaelových bratrů tehdy ještě syny neměl a že (ovšem čistě teoreticky) hrozilo vymření forchtensteinské linie.

Dekorace parmského a neapolského sicilského Konstantinova Řádu sv.Jiří
Dekorace parmského a neapolského sicilského Konstantinova Řádu sv.Jiří

Problémová adopce

Rozhodnutí Michaela Esterházyho a jeho ženy však nebylo v rodě přijato s nadšením, přestože svědci adopčního aktu pocházeli z řad nejvyšší aristokracie – vedle bývalého ministra zahraničí Leopolda hraběte Berchtolda šlo o Eleméra knížete Lónyaye, manžela belgické princezny Stefanie, vdovy po rakousko-uherském korunním princi Rudolfovi.

K adopci došlo 17. října 1918, tedy necelý měsíc před zánikem Rakousko-Uherska a jedenáct dní před vyhlášením Československa. Hrabě Esterházy však již nestačil panovníka požádat o přenesení šlechtického titulu na svého adoptivního syna.

Protože adopcí docházelo pouze k přenesení příjmení, nikoli šlechtictví, Adalbert se hrabětem nikdy nestal.

Opomenutý příbuzný

Esterházyové navíc s Michaelovým krokem nesouhlasili a chlapce za člena rodiny nikdy nepřijali.

Snad i proto, že se dva měsíce po adopci Michaelovu mladšímu bratru Karlovi (1888-1931) narodil stejnojmenný syn. Důsledně proto dbali, aby se jméno Vojtěcha Kozáka, nyní Adalberta Esterházyho, nikdy nedostalo do prestižních Gothajských almanachů, které evidovaly příslušníky šlechtických rodů.

Jako adoptivní syn Albert nemohl zdědit fideikomisní majetky svého otce (přestože ke zrušení fideikomisů došlo v Československu roku 1924, stále se k jeho ustanovením přihlíželo), které přešly na jeho nevlastního bratrance Karla (1918-1958).

Baťův zaměstnanec

Tento stav musel mladíka velmi frustrovat a nepochybně měl vážný dopad na jeho další život.

Když roku 1933 jeho otec zemřel, byl několik let vychováván na lichtenštejnských statcích na Moravě, a protože z rodového majetku získal jen velmi málo, nastoupil krátce po dovršení plnoletosti jako obchodní zástupce k firmě Baťa.

V této době paralelně užíval jak jméno Adalbert Esterházy, tak Vojtěch Kozák, což komplikuje sledování jeho dalších životních osudů.

Pod dohledem stb

Po okupaci českých zemí roku 1939 emigroval do Británie, odkud se ale záhy vrátil a zapojil do odboje. Jeho tehdejší aktivity nejsou dostatečně zmapovány, jisté však je, že po osvobození vzbuzovaly určitá podezření.

Již koncem května 1945 byl Adalbert Esterházy zatčen a ve vězení strávil téměř dvacet let (1945-1955 a 1958-1968). V mezidobí byl navíc sledován státní bezpečností, a teprve roku 1968 se mu podařilo emigrovat.

Více než desetiletí pobýval v Brazílii, odkud na počátku 80. let odešel do Vídně, kde se stal členem Řádu sv. Konstantina a Heleny. Když se po pádu komunistického režimu vrátil do Československa, začal usilovat o rozšíření činnosti i na toto území.

To se mu podařilo roku v březnu 1995 a o tři roky později byla jedna z centrál řádu přesunuta do České republiky. Adalbert Esterházy alias Vojtěch Kozák zemřel v roce 2002.

Dekorace Řádu sv. Konstantina a Heleny
Dekorace Řádu sv. Konstantina a Heleny

Nábožensky tolerantní

Vzhledem k tomu, že se v 90. letech 20. století (katolicky pokřtěný) Esterházy hlásil k pravoslaví, měla jím vytvořená odnož řádu pravoslavný charakter.

Protože tato církev má mezi českým obyvatelstvem tradičně malé zastoupení (a od vzniku samostatné České republiky v ní převládají cizinci), mohla existence čistě pravoslavného řádu působit cizorodě.

Z tohoto důvodu se mohou přidruženými (nikoli ale řádnými) členy stát i příslušníci jiných křesťanských církví. Pro řád bylo také problematické působení pravoslavného kněze Eugena Freimanna.

Ten se roku 2013 dostal do roztržky s tehdejším novým vedením české pravoslavné církve, které nastoupilo po abdikaci metropolity Kryštofa, který tehdy rezignoval v důsledku mediálního skandálu. V současné době se ovšem již Řád sv.

Konstantina a Heleny v České republice stabilizoval. Je respektován pravoslavnou církví v České republice, na Ukrajině i USA a má charakter mezinárodního pravoslavného řádu. V současnosti má několik desítek členů a je rozdělen do řady místních organizací (tzv. komend) v řadě evropských zemí.

Na mezinárodním poli

Často je možné setkat se s tvrzením, že Řád sv. Konstantina a Heleny patří mezi tzv. samozvané rytířské řády.

Již samotná kvalifikace samozvanosti je velmi obtížná, protože v současnosti de iure existuje jediný skutečný rytířský řád, maltézští rytíři, který také jako jediný disponuje státní suverenitou.

(Ani v jeho případě však nejde o svrchovanost klasickou, spojenou s držbou území, ale tzv. funkční, kde absenci vlastního teritoria nahrazuje mezinárodní uznání.) Všechny ostatní rytířské řády mají (a musejí mít) charakter odlišný.

Řád německých rytířů se po první světové válce přeměnil v ryze duchovní společenství s novým názvem Německý řád, jehož řádnými členy mohou být jen kněží a jeptišky (kromě nich má řád s přidruženou organizací familiárů a může 12 významným osobnostem propůjčit titul čestných rytířů).

V současnosti je činný i v České republice. Ostatní rytířské řády charakter klasických duchovních řádů nemají. Vojenský a špitální Řád sv.

Lazara Jeruzalémského (pařížské obedience) je v České republice evidován jako sdružení křesťanů, zřízené Českou biskupskou konferencí dle kanonického práva, Řád sv.

Lazara (maltské obedience) je spolkem a stejně tak charakter spolku má například Habsburky v exilu zřízený (resp. obnovený) Řád sv. Jiří (St. Georgs-Orden). Řád sv.

Konstantina a Heleny má charakter mezinárodní organizace a sdružení, mimo jiné proto, že byl roku 1970 alexandrijským patriarchou řecké ortodoxní církve Mikulášem VI. uznán řádem křesťanských rytířů.

Překlad francouzky psaného textu tzv. PATRIARŠÍ TOMOS:Alexandrijský patriarchát řecké ortodoxní církveMy, Mikuláš VI.,z milosti Boží papež a patriarcha Alexandrie a celé Afriky apoštolské pravoslavné církve, nástupce apoštola a evangelisty svatého Marka, zakladatele apoštolského stolce Alexandrie, jsme studovali cíle a status, stejně jako křesťanskou a ekumenickou činnost Mezinárodního řádu sv. Konstantina Velikého - Ordo Sancti ConstantiniMagni (OCM) - a  rozhodli jsme se, že ho uznáme jako Řád křesťanských rytířů, kteří bojují za jednotu lidských bytostí a za plnění učení našeho Pána Ježíše Krista, aby šířili lásku k bližním a ducha tolerance ve světě ve smyslu svatého Konstantina Velikého, a udělili jsme mu naši ochranu.V Alexandrii 12. května 1970,Alexandreikos Nikolaos Mikuláš VI.
Překlad francouzky psaného textu tzv. PATRIARŠÍ TOMOS:Alexandrijský patriarchát řecké ortodoxní církveMy, Mikuláš VI.,z milosti Boží papež a patriarcha Alexandrie a celé Afriky apoštolské pravoslavné církve, nástupce apoštola a evangelisty svatého Marka, zakladatele apoštolského stolce Alexandrie, jsme studovali cíle a status, stejně jako křesťanskou a ekumenickou činnost Mezinárodního řádu sv. Konstantina Velikého – Ordo Sancti ConstantiniMagni (OCM) – a rozhodli jsme se, že ho uznáme jako Řád křesťanských rytířů, kteří bojují za jednotu lidských bytostí a za plnění učení našeho Pána Ježíše Krista, aby šířili lásku k bližním a ducha tolerance ve světě ve smyslu svatého Konstantina Velikého, a udělili jsme mu naši ochranu.V Alexandrii 12. května 1970,Alexandreikos Nikolaos Mikuláš VI.

Na poli charit

Na rozdíl od původních rytířských bratrstev, kde bylo hodnostní odlišení (komtur apod.) čistě funkční a vycházelo z teritoriálního členění, převzaly tyto organizace pro svou potřebu strukturu záslužných řádů, která se vyvinula během 18. století.

(rytíři, komtuři/komandéři, velkokřižníci). Členské příspěvky, které tyto řády vybírají, slouží k zajištění chodu řádu, organizaci pravidelných setkání, údržbě kostelů, a především k financování charitativních aktivit. To platí i pro Řád sv.

Konstantina a Heleny, který tyto aktivity rozvíjí nejen v Česku (zejména v severních Čechách), ale také v zahraničí. Vzhledem k existenci ekumenického Řádu sv. Lazara nelze také tvrdit, že v dnešní době fungující rytířský řád by měl být jen římsko-katolický.

Romantika stranou

Nelze samozřejmě tvrdit, že všechny dnes působící tzv. rytířské řády se zabývají charitou a dbají o duchovní rozvoj svých členů. Řada z nich opravdu vznikla na komerční bázi, jiné pak jako místní spolky nadšenců toužících po rytířské romantice.

Tyto „řády“ se obvykle prezentují nejen jako rytířské, ale často též coby monarchistické a šlechtické a svým členů slibují nejen evidenci (či dokonce udílení) erbů, ale také možnost povýšení do šlechtického stavu, za což vybírají vysoké poplatky.

V některých případech nosí členové těchto společenství vznosně znějící (ale v podstatě komické) šlechtické přídomky a jejich „velmistři“ i knížecí tituly.

Je přitom těžko uvěřitelné, že udílení takových titulů v některých případech vychází ze spolkových stanov, potvrzených Ministerstvem vnitra České republiky! Členství v současném rytířském řádu totiž s sebou nenese žádný nárok na šlechtictví.

Není spojeno s výsadami, ale spíše s povinnostmi. Své příslušníky zavazuje nejen k podpoře křesťanské víry, ale především k dobročinnosti, a to jak ve formě finanční podpory, tak osobního zapojení.

To, že v minulosti byli členy rytířských řádů hlavně šlechtici, neznamená, že by tak tomu muselo být i dnes.

O titul nejde

Až do 19. století byl označení šlechtic synonymem plnoprávného člena společnosti, osoby řadící se mezi elitu, která má dnes zcela jiný charakter.

V současnosti je čestné označení rytíř (u některých řádů nahrazené francouzským chevalier) totiž jen odkazem na členství v řádu, který se jako rytířský prezentuje.

Šlechtické tituly v současnosti na našem území nemá právo udílet žádná osoba, zahraniční tituly zde nebyly automaticky platné ani v době monarchie a stejně tak je vyloučené nabytí šlechtictví prostřednictvím adopce či jeho posloupností po ženské linii.

Česká šlechta je v důsledku historického vývoje i nacistické a následně komunistické perzekuce mimořádně málo početná a nelze předpokládat, že by kdy došlo k jejímu rozšíření. Šlechtictví coby právního stavu se dnes dosáhnout prostě nedá.

Snaha vyniknout nad ostatní v této oblasti by proto neměla být důvodem vstupu do řádů (včetně rytířských), jak tomu dnes někdy je, protože by měla souznít se zaměřením těchto řádů – snahou o pomoc bližním a duchovní obrodu.

Jan Županič

Související články
Již tento týden uvidí diváci vysoce ceněný seriál Had, který poprvé v češtině uvede Epic Drama.  Napínavé osmidílné kriminální drama bude na kanálu vysíláno od 6. ledna, vždy v pátek ve 21:00. Seriál Had se odehrává na pozadí 70. let minulého století a zavede diváky na mrazivou cestu nejtemnějšími zákoutími lidské psychiky, když se ponoří […]
Pokud se poohlížíte po kočičce, ale chtěli byste takovou, která by měla také trochu psí povahu, tak ragdollka, jak jí lidé říkají, je ta správná volba.   Má krásné modré oči, které vás hned uhranou, a jemný kožíšek. A je opravdu hodně veliká. To je asi první dojem. A opravdu kocour může vážit až 10 […]
Podle odborníků nejsou ženy dostatečně informované o své plodnosti, většinou ji začnou řešit až v momentě, kdy mají s početím problémy. Komplikace jsou přitom velmi často způsobeny právě tím, že nemají dost pravdivých informací, řada z nich například nezná biologické limity reprodukce.   Problémy s početím má průměrně jeden ze šesti českých párů. Včasné a […]
Značka Mercedes-Benz představila druhou generaci modelu GLA, který konkuruje například modelu X2 od BMW. Kompaktní crossover nyní přijíždí i ve sportovní verzi AMG. O tom, že segment SUV zažívá v posledních letech boom, není třeba hovořit a nejinak je tomu také u jeho podkategorie kompaktních crossoverů. Z toho důvodu se do nich pustily i prémiové […]
reklama
Historie
Bylo povinností královského lékaře kárat vládce?
Muž v taláru pospíchá ulicemi města. Lidé, které potkává, jej uctivě zdraví. Jako by je ani nevnímal, má práce nad hlavu. Teď ho čeká medicínská přednáška na lékařské fakultě, pak bude studenty seznamovat s taji astronomie a u dvora má naplánovanou audienci…   Vystudovat medicínu nebylo již ve středověku jen tak. Zájemce musel nejprve strávit […]
Fred Astaire: U filmu mu dali nejdřív košem
Elegán s graciézními pohyby tančí ve světle reflektorů. Miláček národa stále hledá partnerku, která mu bude důstojným protějškem. A pak jednoho dne spatří tu pravou. Světový film v tu chvíli získá legendu – duo Ginger a Fred.   Přistěhovalec z Rakouska Fritz Austerlitz (1868–1923) pracuje v pivovaru v americké Nebrasce a se svým životem je docela spokojený. […]
Palác makedonských králů: Navrhl ho autor jednoho z divů světa?
Kráčí s hlavou hrdě vztyčenou. Konečně se dočkal. Po násilné smrti svého otce Filipa II. je Alexandr Makedonský prohlášen králem. Ke slavnostnímu okamžiku přitom dochází v honosném paláci v Aigai, tehdejší metropoli království.   Velkolepé sídlo nechal vystavět už Alexandrův otec Filip II. (asi 382–336 př. n. l.). K dílu snad přizval věhlasného architekta Pythea […]
Galerie krásek: Na zdi se potkaly princezna s dcerou ševce
Za jeho vlády se z bavorského Mnichova stává centrum kultury a umění. Král Ludvík I. miluje malířství, sochařství i architekturu. Je ale také znalcem ženských půvabů a právě největším krasavicím své doby se rozhodne zasvětit celou obrazovou galerii.   Galerie krásek není v éře Ludvíka I. Bavorského (1786–1868) žádnou novinkou. Pyšnili se jimi vládci z […]
Zajímavosti
Mapinguari: Je nestvůra s tlamou na břiše jen mýtus?
Fascinující amazonská džungle nemusí skrývat jen dosud neznámé rostliny a „běžná“ zvířata. Možná se v ní potlouká tvor, se kterým byste se rozhodně setkat nechtěli. Podle některých popisů připomíná Bigfoota a i když jde podle všeho o legendu, reálný předobraz toto monstrum zřejmě opravdu má!   Pohybuje se prý pomalu a nenápadně a většinou zůstává […]
Janet Parkerová: Poslední úder pravých neštovic
Je tomu 46 let, kdy v naprosté izolaci zemře poslední oběť pravých neštovic, britská fotografka Janet Parkerová (1938–1978). Stane se tak v době, kdy už mají být minulostí, protože svět po dlouhém boji oslavuje jejich oficiální vymýcení.   Je jí čtyřicet. S manželem Josephem mají dva psy a malý domek na předměstí Birminghamu. Pracuje jako […]
Kuna, kohout, jednorožec: Jak přišly státy ke svým symbolům?
Každá země má svoji vlajku, státní znak, hymnu… a většinou také symbolické zvíře! Jak ale vybrat to pravé?   Ocitli jste se na území dnešního Chorvatska v době středověku a musíte zaplatit daně? Peníze si nechte, platí se tu kunami – stačí je stáhnout z kůže! Kožešina z drobných šelem je natolik výhodným artiklem, že […]
Cesta kostí: Děsivá jízda po nejdelším pohřebišti světa!
Její oficiální označení, tedy R504, nic moc neřekne. Stačí se ovšem zmínit o „Cestě kostí“, jak je kolymská silnice přezdívána, a na povrch se začnou drát hrůzy, které její stavbu provázely. Podepsán pod nimi není nikdo jiný než Josif Vissarionovič Stalin.   Oblasti, kudy vede, se říká ledová poušť. Jde o jedno z nejchladnějších míst […]
Záhady a napětí
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?      Rozlehlými prostorami […]
Záhada hliněné destičky z Turecka: Jaký rituál ukrývá text psaný neznámým jazykem?
Archeologové během loňských vykopávek v Turecku objevili hliněnou tabulku popsanou dosud neznámým mrtvým jazykem používaným před více než 3000 lety. Z doprovodného textu v chetitštině vyplývá, že tabulka zachycuje nějaký starověký rituál. Podaří se vědcům jazyk rozluštit a dávný rituál přečíst?   „Byl objeven nový indoevropský jazyk.“ Těmito slovy představuje vedoucí archeologických vykopávek Prof. Dr. […]
Mystérium jménem egregory: Jde o naše strážné anděly?
V uplynulých desetiletích se zrodilo mnoho nových esoterických konceptů pracujících s existencí nehmotné energie nebo rovnou bytostí, které žijí mimo dosah našich obyčejných smyslů. Mezi tyto bytosti patří i tajemné egregory. Jde o andělské bytosti, které nad námi bdí, nebo jsou spíš negativní povahy?   Váš život prochází turbulentním obdobím. Právě jste změnili práci a […]
Moře na pobřeží Texasu vyplavuje lahve použité při magických rituálech
Na texaských se plážích se v poslední době začaly objevovat záhadné „čarodějné lahve“, podle všeho jde o relikvie použité při magických rituálech. Velmi často tyto nádoby obsahují lidskou moč, vlasy, odstřižené nehty, rezavé špendlíky a další podivné objekty. Jak se do moře dostaly a k čemu měly sloužit?   Moře občas na pevninu vyplaví lecjaké […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
O lásku svých rodičů jsem musela bojovat
skutecnepribehy.cz
O lásku svých rodičů jsem musela bojovat
Naši začali mluvit o rozvodu. Byla jsem rozmazlený jedináček a představa, že by se mi najednou zhroutil domov, byla pro mě zničující. Když mi naši opatrně naznačili, že se budou rozvádět, zhroutil se mi svět. Pocit jistoty splaskl jako propíchnutý balonek. Ještě nikdy v životě jsem se necítila tak mizerně. Nevěřila jsem svým uším. Nevěřila jsem, že to
DS PENSKE představuje nový „kabát“ své formule pro E-Prix v Monaku
iluxus.cz
DS PENSKE představuje nový „kabát“ své formule pro E-Prix v Monaku
Světový šampionát ABB FIA Formula E se jako obvykle zastaví v Monaku. A pro tento sedmý ročník slavného závodu se společnosti DS Automobiles a PENSKE AUTOSPORT rozhodly oslavit prestiž a půvab proslul
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Roštejn: Hrad rozkvetlý jako růže
epochanacestach.cz
Roštejn: Hrad rozkvetlý jako růže
Je to už sedm století, co na skalnatém kopci v Javořických vrších vzniklo lovecké sídlo pánů z Hradce. O své přežití do dnešních časů musel sice bojovat, ale ten boj vyhrál a patří mezi perly celého kraje. Podle pověsti si pán zdejšího kraje zatoužil vystavět na skále hrad, ale nedostávalo se mu peněz. Upsal proti duši ďáblu,
Nepečený dort s malinami
tisicereceptu.cz
Nepečený dort s malinami
Tvaroh můžete nakombinovat s ricottou nebo také řeckým jogurtem. Ovoce použijte podle sezony nebo podle toho, jaké máte u vás doma rádi. Ingredience Na 1 kulatou formu 300 g kakaových sušenek
Skončila Nesvačilová se zlomeným srdcem?
nasehvezdy.cz
Skončila Nesvačilová se zlomeným srdcem?
Chvíli se zdálo, že je Denisa Nesvačilová (32) znovu šťastná. Jenže bohužel má asi opět srdce na cáry. Románek s pohledným kolegou podle všeho nevyšel. Měl se k ní chovat jako princezně, zahrnovat
Pozor na noční pohled z okna!
enigmaplus.cz
Pozor na noční pohled z okna!
Odedávna existuje celá řada lidových pověr. Ty skutečně nejděsivější z nich se pak většinou týkaly temné části dne, tedy noci. Lidé pevně věřili, že za tmy se nemá vycházet z domu a není ani dobré dív
Knihovna ve virtuální realitě je skutečná
21stoleti.cz
Knihovna ve virtuální realitě je skutečná
Virtuální realita už není jen hračkou geeků, odnoží herního zábavního průmyslu nebo vědců. Její potenciál je větší, s přesahem do každodenního života. Městská knihovna v Praze prostřednictvím VR nejen
Vepřová žebírka glazovaná pivem
nejsemsama.cz
Vepřová žebírka glazovaná pivem
Žebra můžete podlévat jak černým pivem, tak světlým ležákem. Ingredience na 6 porcí: 500 ml černého piva 2 kg vepřových žeber 1 lžíce sójové omáčky 1 lžička uzené papriky 1 lžíce olivového oleje sůl barevný pepř Postup: Vepřová žebra omyjte, osušte a rozdělte na větší díly tak, aby se vám porce vešly do pekáče. Připravte si směs, kterou budete
První pivovary u nás vyrůstaly v klášterech
historyplus.cz
První pivovary u nás vyrůstaly v klášterech
Znavený mnich se opile olízne. Trochu přebral, jenže tahle várka piva se opravdu povedla. Tíží ho výčitky svědomí, na paměti má varovná slova biskupa. Zítra ale všechno dožene. Modlitbám se bude věnovat s ještě větší intenzitou než jindy.   Zpracování chmele na zlatavý mok se jako první u nás ujímají kláštery. „Protože měly vlastní výrobu piva,
Osvobození Osvětimi: Mrazivé ticho, spáleniště a 7 000 zubožených vězňů!
epochaplus.cz
Osvobození Osvětimi: Mrazivé ticho, spáleniště a 7 000 zubožených vězňů!
Opatrně prochází bránou, na níž je nápis „Arbeit macht frei“. Sovětští vojáci doufají, že dobyli nacistickou továrnu, jenže po pár krocích zírají do prázdných očí stovek lidí v pruhovaných mundúrech. Ti jsou vyhublí, mají strach a neví, co od příchozích čekat! Onoho 27. ledna 1945 postupují Sověti k polskému městu Osvětim. Rozsáhlý komplex považují za nacistickou továrnu,
5 tipů, jak ukázat krásu dřeva
panidomu.cz
5 tipů, jak ukázat krásu dřeva
Dřevo je nesmírně příjemný a oblíbený materiál, přitom jeho krásu někdy zbytečně zakrýváme. Zde je pět inspirací, jak ji naopak co nejvíce ukázat. Ze starých dřevěných rámů se dá vytvořit jednoduchá konstrukce, která se báječně hodí jako opora pro kytice ze suchých rostlin. Suché traviny (a právě tak suché květy) v ní dokonce vypadají lépe