Prapodivná komunikace. Jak se spolu dorozumívají zvířata?

Podobně, jako spolu lidé mluví, dorozumívají se i jiní tvorové. A to pomocí skřeků, vrčení nebo pípání. Sdělují si tak nejdůležitější informace, nebo jimi varují ostatní členy skupiny před potenciálním nebezpečím.

Někteří živočichové však mají speciální dorozumívací prostředky. Jaké?

Vorvaň obrovský

Řád: kytovci

Výskyt: tropické moře a oceány celého světa

Vorvani patří mezi největší ozubené velryby. Mají výjimečně velkou hlavu, která tvoří až třetinu délky jejich těla. Proto i jejich mozek patří mezi největší a nejtěžší vůbec. Velmi zajímavé jsou také jejich zvukové projevy.

Ty sledovali i vědci z dánské univerzity v Aarhusu. Podařilo se jim nahrát okolo 4000 zvuků.

Při bližším zkoumání pak zjistili, že jednotlivci používají něco jako volací znak, který určuje, kdo právě „mluví“. Jsou také přesvědčeni, že v rámci rodinného klanu používají vorvani určitý kód, který uplatňují při setkání s jinou skupinou.

Dá se to považovat za jakousi obdobu příjmení. Velrybí písně na člověka působí jako určitý druh relaxační hudby, které jsou slyšitelné na stovky i tisíce kilometrů.

Vorvani mají v hlavě tzv. spermacet, který napomáhá echolokaci. Zvukové vlny z tohoto orgánu mohou na kořist působit jako paralyzující zbraň.

Včela medonosná

Řád: blanokřídlí

Výskyt: celý svět

Včely patří mezi nejznámější zástupce společenského hmyzu, který má v přírodě svoje nezastupitelné místo. Jejich kastovní hierarchie se skládá z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců. Matka jako jediná může plodit potomstvo.

A velmi zajímavý je i jejich způsob komunikace. Včelaři si všimli, že jakmile jedna z včel objeví zdroj potravy, ostatní ji neomylně následují.

Pokud se potrava nachází v okruhu 50 metrů, včela neúnavně tančí dokola a točí se střídavě doleva i doprava po dobu 30 vteřin. Když je jídlo ve vzdálenějším okolí, začne zase opisovat při tanci tvar osmičky. Druh tance tak označuje vzdálenost a polohu potravy.

Pozorování ukázala, že včely dokážou určit potravu podle polohy Slunce, a to dokonce i v případě, kdy je schována za mraky.

Titi černočelý

Řád: primáti

Výskyt: Brazílie

Tato jihoamerická opice se vyskytuje pouze na jihu Brazílie a žije výhradně ve skupinách. Ve dne se pohybují v nižších porostech, na noc se uchylují do korun vysokých stromů.

Snad i proto se u nich vyvinula speciální forma řeči, kterou spolu komunikují, aby varovali ostatní před predátory. Opice totiž ohrožují nejen suchozemští dravci, ale také ptáci.

Aby byli schopny se útokům ubránit, vyvinuly si tyto opice speciální výstražný systém varovných výkřiků, které se mění nejen podle typu predátora, ale také podle toho, zda se nachází na zemi, na stromě či ve vzduchu.

V případě suchozemských útočníků titiové vytvořili složené varování, kde po prvním stoupajícím volání následuje několik klesajících volání, zatímco při útoku ptáka varují ostatní sérií nejméně čtyřmi stoupajícími voláními, mezi které přimíchají jeden klesající varovný zvuk.

Zubr evropský

Řád: sudokopytníci

Výskyt: Evropa

Zubr patří společně s bizonem americkým k jediným žijícím zástupcům rodu bizonů. Na rozdíl od amerického druhu je však menší. Zubři žijí ve stádech a mají zajímavý způsob komunikace.

Řeší vše ve skupině, a pokud jde o cesty, kam se vydají na pastvu nebo k vodě, rozhoduje pomocí demokratických voleb. Princip je jednoduchý, každý člen stáda se postaví směrem, kterým by se chtěl vydat.

Do jednoho směru pak vyrazí první zubr, nejčastěji dominantní samice. Poté se přidávají i ostatní. Když se však rozhodnou, že to není dobrý nápad, stádo se roztříští do skupin, až všichni následují tu největší z nich.

Strašek paví

Řád: Stomatopoda

Výskyt: Tichý a Indický oceán

Strašek je sám o sobě velmi zajímavý živočich, který vyhledává hlavně bahnitá či písčitá dna Tichého a Indického oceánu. Dorůstá do délky až 18 cm a je považován za jednoho z nejlepších lovců v mělkých vodách na světě.

Má jedny z nejsložitějších očí ze všech živočichů na světě, přičemž může vnímat polarizované světlo, které používá i ke vzájemné komunikaci.

Světlo se totiž odráží i na některé části těla strašků, takže se díky tomu vzájemně poznají, aniž by se odhalili před kořistí nebo predátory. Když se pak dostanou do úzkých, brání se pomocí silných končetin, kterými mohou ublížit i člověku.

Vědci zjistili, že strašci díky svému zraku mohou odhalit i počínající stadium rakoviny.

Motýlek modrohlavý

Řád: pěvci

Výskyt: část Afriky

Motýlek patří do rodu malých afrických pěvců, který vyniká svou modrou barvou. Jeho komunikaci vědci natočili vysokorychlostní kamerou, aby si mohli jeho tanec zpomalit. Běžným pohledem to totiž vypadá, že si pták jen tak hopká na větvi.

Ale na záznamu se ukázalo, že jde o velmi rychlý step, který je doprovázen zpěvem. Při námluvách pak samičky podobně odpovídají.

Odborníci z univerzity v japonském Sapporu přitom zjistili, že nejde ani tak o výdrž, ale o to, kolik kroků motýlek do svého tance zapojí.

Motýlek podle zpomalených záběrů dokáže předvést až 200 krokových variací během několika sekund.

Gorily nížinné

Řád: primáti

Výskyt: západní Afrika, Kamerun, Nigérie

Domovem těchto goril jsou převážně nížinné deštné pralesy, oblast jejich rozšíření se odhaduje na 445 000 km2. I když se jedná o mohutná zvířata, jsou to v převážně míře vegetariáni, kteří však nepohrdnou ani drobnými živočichy.

Stejně jako lidé žijí v přísně strukturovaných rodinných skupinách a používají mnoho hlasových projevů, gest i mimiku. Nejzajímavější projevy komunikace vědci objevili teprve nedávno. U jídla si gorily totiž broukaly tak, že to připomínalo melodii.

Většinou tento zpěv prováděli dominantní samci. Podle odborníků se tím zřejmě chlubili, že měli k snědku něco dobrého.

Psoun prériový

Řád: hlodavci

Výskyt: Kanada až Mexiko

Psoun obývá hlavně travnaté porosty. Je to velmi zvláštní živočich, žijící ve skupině složené z jednoho samce, několika samiček a jejich potomků. I když je to hlodavec, vydává zvuky podobné psímu štěkotu. Tím přenáší velké množství informací.

Byly dokonce zaznamenány zvuky, které připomínaly lidská slova. Štěkotem varují hlavně ostatní členy skupiny před predátory, a dokonce rozlišují, o jakého dravce se jedná, a komentují i jeho výšku a velikost.

Další podivuhodnou psouní činností je hloubení nor, které připomínají podzemní města.