Oči přítomných posluchačů se rozšiřují údivem. „Teď je ve mně kulka, takže nebudu moct přednést příliš dlouhý projev, ale udělám, co bude v mých silách,“ oznamuje šokovanému publiku nevzrušeně prezidentský kandidát Theodore Roosevelt. Je to jen pár chvil, co byl zblízka postřelen atentátníkem, díky šťastné shodě okolností se mu však podařilo přežít!
Na elektrické křeslo usedá americký anarchista polského původu Leon Czolgosz. Dne 6. září 1901 postřelí prezidenta USA Williama McKinleye, jenž následkům zranění o osm dní později podlehne. „Zabil jsem prezidenta, protože to byl nepřítel dobrých lidí – dobrých pracujících lidí. Svého zločinu nelituji,“ zní Czolgoszova poslední slova.
McKinleye v úřadu nahradí Theodore Roosevelt, dnes považovaný za jednoho z největších amerických prezidentů vůbec.
I na něj má však spadeno atentátník!
Střílí na přání ducha
Volby nového amerického prezidenta jsou za dveřmi. Je říjen 1912 a Theodore Roosevelt, jenž si už post prvního muže USA úspěšně vyzkoušel už v minulosti, se pokouší do Bílého domu dostat znovu. Založí si kvůli tomu i vlastní stranu, známou pod názvem „Strana Losího býka“. 14.
října chce Roosevelt v rámci své předvolební kampaně veřejně promluvit, krátce před tím ho však postřelí Newyorčan John Flammang Schrank. Kulka se Rooseveltovi zaryje do prsou, předtím však projde ocelovým pouzdrem na brýle a padesáti stranami textu připraveného projevu.
Prezidentský kandidát cítí bolest, jelikož ale nevykašlává krev, rozhodne se pokračovat v naplánovaném programu.
Ukazuje zakrvácenou košili
Rady, aby se hned odebral do nemocnice, Roosevelt odmítne. Klidně dorazí na místo setkání, a když předstoupí před publikum, ukáže mu proděravělý arch papíru se slovy: „Nevím, zda je vám plně jasné, že jsem byl právě postřelen, ale je potřeba trochu víc, abyste zabili Losího býka.“ Posléze se nicméně nechá podrobně vyšetřit a v nemocnici si pár týdnů pobude.
Lékaři se shodnou, že pouzdro na brýle a text projevu zabránily nejhoršímu a že kulka by se z těla raději neměla vytahovat.
Roosevelt ji tak v sobě nosí až do své smrti na selhání plic o necelých sedm let později.
Facebook
Twitter
RSS