V tichém domě se ozvalo krátké klepání, jako by někdo neviditelný zkoušel pevnost stěn. Lampa na stole se zachvěla a židle v sousedním pokoji se bez varování převrátila.
Domácí pán si právě s úlekem uvědomil, že ve svém bytě není sám – a že to, co se právě probudilo, nepatří do jeho každodenního světa. V Brunovcích toho rána začalo něco, co narušilo dosavadní představy místních obyvatel o tom, co možné je… a co už není.
V považské obci Brunovce se 14. srpna 1899 odehrál tajuplný úkaz, který potvrdilo asi padesát svědků. Strašení v bytě zahradníka Cibíka začalo ráno v devět hodin a s několikahodinovou přestávkou trvalo až do noci.
V přítomnosti Cibíka a správce velkostatku inženýra Josefa Witwara se v bytě svalila jedna židle. Witwar preventivně zavřel okna a dveře, načež se v sousední místnosti opět svalila židle a v kuchyni dokonce kredenc.
Podivné úkazy jakoby řídila inteligentní síla, protože část jevů se uskutečnila jako reakce na poznámky přítomných. Když se v kuchyni převrátil kredenc, správce vyzval sílu, aby se kredenc postavil.
Tehdy se v různých místnostech svalilo několik židlí, ze stolu spadly dětské hračky a kredenc se opět postavil. Poklice na hrnce zavěšené nad sporákem padaly na zem v krátkých intervalech právě tak, jako by je někdo házel.
„Všechno, co se odehrálo 14. srpna v zahradníkově bytě proběhlo bez lidského zásahu. Nebylo cítit žádné otřesy, ani průvan, ani přítomnost elektřiny a proto věřím, že zde působila dosud neznámá síla,“ napsal k tomu Josef Witwar.
Když končí legrace
Odpoledne vystěhovali z bytu veškerý nábytek. Večer přišel strojník Uhlík, který vzal tři cihly, vešel do bytu, položil je na sebe u zdi a vyzval sílu, aby jimi pohnula. Vrchní cihla ihned spadla doprostřed kuchyně.
Hospodář Weiner dal při vstupu do bytu okatě najevo pochybnosti, načež si vysloužil úder dvěma kartáči, které na něj slétly. Dalších poznámek se zřekl, až když viděl létat ve vzduchu cihly.
Těžké předměty, nábytek, bedny, stoly převracela neviditelná síla tak, že se ve zlomku vteřiny otočily kolem těžiště vzhůru nohama a zaujaly svou původní pozici.
Z několika sklenic na podnose se náhle ta prostřední vznesla do vzduchu a spadla na zem, aniž by se s ostatními něco dělo. Železničář Ágh dostal po zádech koštětem, které se předtím hýbalo vzduchem podél stěny.
Další z experimentátorů, Jan Tuliš, který seděl sám na hromadě dřeva v komoře, dostal jedním z kusů dřeva po těle tak, že se tři dny léčil pro následky zranění.
Strašení dále pokračuje
Jak si tyto události vysvětlit? Dá se najít nějaké řešení, navíc pokud se něco podobného opakovalo i na jiných místech? Případů ve skutečnosti existuje více, a to nejen v 19. století. Od 4. do 18. prosince 1930 se v domě pokladníka v Prešově ozývalo klepání.
Rozmanité věci létaly ve vzduchu. Potom byly při dotyku teplé. Ze vznášející se deky navíc sršely jiskry. O tři roky později se pak něco podobného opakovalo na Jarkově ulici. Tady se pohybovala polička a na hlavu spících dívek spadla ze vzduchu aktovka.
Když tajemnou sílu vyzvali, aby devětkrát zaklepala, bylo slyšet opravdu devět úderů. Když ji nějakým způsobem dráždili, klepala hlasitěji. V centru událostí bylo devítileté děvče, které někdy cítilo, jako by ho za nohu chytala studená ruka.
Mají tyto případy stejnou příčinu jako ten v Brunovcích? A podaří se někdy zjistit, jaká příčina to je?
