V historické pevnosti v Kapském městě bylo za posledních více než sto let pozorováno hned několik záhadných přízraků. Setkání s nimi jsou tak častá a děsivá, že se noční hlídači některým místům komplexu při obhlídkách po setmění raději vyhýbají. Komu duchové patří a jak se jejich přítomnost projevuje?

Mys Dobré naděje je jedním z historicky nejvýznamnějších mysů světa, a tak není divu, že se tamní bastionová pevnost ze 17. století za dobu své existence stává dějištěm celé řady dramatických událostí a ponurých příběhů, které tu zanechají nesmazatelný otisk.

V celách hradu Dobré naděje jsou například v době kolonizace dočasně vězněni nepohodlní náčelníci domorodých skupin z Kapska i ze vzdálenějších oblastí.

Část komplexu je kdysi dokonce využívána jako mučírna a šibenice, na níž v roce 1729 skončí život sedmi mužů, které tehdejší guvernér holandské kolonie Pieter Gysbert Noodt (1681–1729) nechává popravit za dezerci.

Jeden z odsouzených Noodta těsně před smrtí proklíná a Noodt údajně umírá ještě téhož dne s překvapeným výrazem na tváři. Jeho duch pevnost nikdy neopustí, svou přítomnost však společně s dalšími tamními přízraky projeví až s výrazným zpožděním.

Staří duchové

Většina z přízraků, které se dosud podařilo identifikovat, pochází z 18. století. Mezi ně kromě již zmíněného Noodta patří také dáma v dobových plesových šatech zjevující se v tanečním sále.

Tento duch by mohl patřit lady Anne Barnard, která na hradě žila pět let od roku 1797, zatímco její manžel byl koloniálním tajemníkem.

Mezi bastiony Leerdam a Burden se od 2. světové války ozývají příznačné kroky, paradoxně doprovázené zjevením lidské postavy bez nohou. Jde prý zřejmě o ducha vojáka, který se před 300 lety oběsil ve zvonici.

Tamní zvon se nyní dává do pohybu zcela spontánně bez cizího přičinění. Může za to právě onen mrtvý voják? Časté je rovněž zjevení černého psa, který se vrhá na nic netušící návštěvníky a pak se rozplyne.

Navzdory stáří většiny duchů je ten vůbec první zpozorován teprve v roce 1915, kdy přízrak vysokého muže seskočí z jedné z hradních zdí a poté se prochází mezi bastiony Leerdam a Oranje.

Nikdo přitom dodnes netuší, co způsobilo, že se tu duchové dávno zemřelých osob začali postupně objevovat až v průběhu 20. století. Nejslavnější

Teror noční ostrahy

Od té doby, co se tu duchové objevují, hlásí strážci a zaměstnanci hradu různé strašidelné úkazy, například podivné hlasy, hrozivé výkřiky a kroky ozývající se z prázdných místností.

Vůbec největší strach se hlídačů zmocňuje v blízkosti žaláře, kterému se říká Donker Gat, tedy Temná díra. „Jednou v noci strážný zaslechl někoho volat o pomoc a slyšel hlasy vycházející z žaláře a mučírny. Když to šel prozkoumat, nikdo tam nebyl.

Cítil však přítomnost čehosi, jeho tělo zledovatělo a na rukou a vzadu na krku se mu hrůzou zježily chlupy,“ vypráví jeden z nočních strážců Hilton Fredericks. Mohlo jít o projevy duchů těch, kteří tu byli kdysi vězněni?

Strašidelné jevy jsou v žaláři tak časté a děsivé, že se místu hlídači při pravidelných nočních pochůzkách raději vyhýbají. Někteří dokonce nechtějí použít ani alternativní cestu přes klenutou chodbu, protože na dlažbě jsou slyšet přízračné kroky.

Budovu tak obhlížejí jen zvenčí a zkontrolovat temná zákoutí hradu se odváží až za svítání.