„Nenarazíte na odpor!“ uklidňují sebevědomě britští velitelé své muže, kteří se chystají do útoku. O to větší je překvapení prostých pěšáků, když je kosí dávky z  kulometů.

Ani ostnatý drát kolem německých zákopů není zničen. Půda v okolí říčky Sommy nasákne britskou krví. 

V předchozích sedmi dnech vypálilo britské dělostřelectvo na německé pozice na severu Francie více než 1 500 000 střel. Palba, jež by zničila pěchotu na padrť, na důkladných německých krytech však způsobila pramalé škody. Řada granátů navíc ani nevybuchla.

Krutá pravda vychází najevo po půl osmé ráno 1. července 1916, když Britové zahajují útok. Jejich ztráty z onoho dne, včetně zraněných, činí 57 470 mužů. Tolik Britů nezemřelo ani během krymské války (1853–1856) a búrských válek (1880–1902) dohromady…

Omyl se nepřipouští

„Vím docela dobře, že jsem nástrojem v rukou Boží moci,“ tvrdí britský generál Douglas Haig (1861–1928), zodpovědný za vedení bojů v Evropě.

Nepřipouští si, že za šílenými ztrátami na lidských životech stojí i jeho neshody s dalšími dohodovými generály a také to, že Britové omylem krátce před zahájením útoku přišli o moment překvapení.

Haig věří, že ofenzivou na Sommě prolomí německé pozice a provede zásadní obrat v průběhu války. Početně slabší francouzské jednotky ale nakonec slaví v bojích větší úspěchy než Britové.

Tanky nepomohou

Situace brzy uvízne na mrtvém bodě a s prudkými lijáky se muži ponoří do bahna. Nasazení britských tanků v polovině září sice v řadách nepřítele vyvolá paniku, ale efekt je dočasný.

Až 13. listopadu 1916 Britové dobývají osadu Beaumont Hamel, kterou Haig stanovil za cíl už pro 1. červenec. Krátce nato bitva na Sommě končí. Na obou stranách si dohromady vyžádala přes milion mrtvých, územní zisk Dohody činí tři kilometry.