Sociální sítě nabízejí svět plný dokonalých lidí s úžasnými životy, jaké by chtěl mít každý. Jak toho ale dosáhnout? Stačí, když budete dělat to, co oni? Ale co když to nepůjde?

Pak hrozí syndrom FOMO, z anglického Fear Of Missing Out, který se do češtiny překládá jako strach z promeškání.

Syndrom FOMO postihuje především mladé lidi ve věku mezi 18 a 33 lety, kteří jsou ještě v životě neukotvení. Teprve si začínají budovat kariéru, partnerské vztahy a hledají své místo ve společnosti.

Každý člověk má přitom v sobě přirozenou touhu někam patřit, být ostatními přijímán. Problémem dnešní doby však je, že těmi „ostatními“ nejsou často míněni ti nejbližší, jako jsou rodina a kamarádi, ale virtuální známí na sociálních sítích.

Lesk a bída sociálních sítí

Za fenomenálním úspěchem sociálních sítí stojí především fakt, že lidem naplňují hned dvě z jejich potřeb.

Jde o pocit sounáležitosti, který stojí podle Abrahama Maslowa (1908–1970), tvůrce Maslowovy pyramidy potřeb, hned nad základními potřebami (jídlo, spánek atd.) a pocitem bezpečí, takže je velice silný.

Tím druhým je pak potřeba sebeprezentace čili získání uznání a úcty od ostatních. A to vše prakticky anonymně, proto je tak snadné udělat se třeba na Facebooku lepší než ve skutečnosti.

Proč to má on, a já ne?

Přílišné sledování „dokonalosti“ v online světě ovšem může vyvolávat pocit méněcennosti, stres, depresi a nespokojenost s vlastním životem. Moc tomu nenahrává ani současná doba, která je úspěchem přímo posedlá.

Být první, nejlepší, ukázat to nejdražší, nejkrásnější a největší, co mám, ať už je to cokoli. Dům, auto, luxusní dovolená. Při prohlížení podobných postů na sociálních sítích může některé lidi začít pohlcovat deprese:

„Proč to má on, a já ne?“, „Jak to, že si to mohou dovolit, když já na to nemám? „Kde dělám chybu, že se v životě nemám tak dobře jako jiní?“.

 

Dokonalá virtuální realita versus nudná skutečnost

Ve stínu toho, že na sociálních sítích si všichni svůj skutečný život přikrášlují, si pak lidé, nespokojení se tím vlastním, začnou připadat jako ti největší ztroskotanci.

Přestanou si vážit toho, co mají a v čem jsou dobří, a zaměří se jen na sledování toho, co mají jiní, a svůj život s tím jejich jen porovnávají.

I když v koutku duše vědí, že vše, co se na sociálních sítích objeví, nemusí být vždy zákonitě pravda, neberou to v potaz.

Internet v mobilu dnes navíc umožňuje být on-line prakticky neustále, a mít tak dokonalý přehled o tom, co se děje u jiných, mnohdy doslova v reálném čase.

Na skutečné zážitky nemám čas

Do toho zasahuje ještě fakt, že rychlý životní styl ochuzuje společnost o skutečné zážitky, lidé na ně nemají čas, a proto je pak hledají v životech ostatních, na sociálních sítích. Sledují je neustále – z domova, v práci i ve volném čase.

Tím se však paradoxně ochuzují o čas, který by oni sami mohli trávit opravdovým prožíváním. K syndromu FOMO pak už zbývá skutečně jen pouhý krůček… Projevuje se podrážděností, nervozitou, netrpělivostí a špatnou náladou.

Přidat se může i stav úzkosti a pocit, že člověk stojí na místě a marně hledá smysl svého života.

Sousedem je nyní celý Facebook

Syndrom poprvé identifikoval v roce 1996 marketingový stratég Dan Herman, jméno mu následně dal Patrick J. McGinnis, který ho rovněž zpopularizoval.

I když už předtím se lidé srovnávali se svými sousedy či příbuznými, teprve boom sociálních sítí na internetu jim umožnil nahlížet zblízka do života jiných ve velkém a porovnávat se s nimi.

Byly to tyto sociální sítě, které začaly lidem „diktovat“, na co se dívat, co sledovat a dělat, aby byli stejné dobří jako jimi sledovaní jedinci.

Dělej to, co úspěšní lidé

Právě strach z toho, že lidé nejsou dostatečně známí, případně že jim chybí informace, zkušenosti či rozhodnutí, jež by jim mohla zlepšit život, je podstatou syndromu FOMO. Postižení jedinci se pod jeho vlivem domnívají, že ostatní se mají mnohem lépe, případně že dělají něco lepšího než oni sami.

Když tedy nebudou neustále k dispozici on-line, mohou propást důležitou informaci, která bude za pár dní hýbat společností, nevědět o nové restauraci, neúčastnit se fenomenálního večírku a podobně.

Cena za „dokonalost“

Neustálé sledování sociálních sítí se pak stává stejnou závislostí jako třeba drogy nebo alkohol. Kdo svoji dávku nedostane, propadá stresu, nervozitě a úzkostem. To vše může být doprovázeno i fyzickými projevy jako jsou pocení rukou, třes či bušení srdce.

Problémem však může být i touha se obdivovaným vyrovnat. Někteří jedinci navštěvují stejná místa či večírky, případně si pořizují podobné věci. Nedělají to však kvůli sobě, ale jen z potřeby za druhými nezaostávat.

Vedle finanční náročnosti vede toto chování postupem času k začarovanému kruhu únavy a vyčerpání, a k ještě větší nespokojenosti s vlastním životem.

Jste v ohrožení?

Syndrom FOMO je závažným problémem. Ohrožuje i vás?

Kromě neschopnosti odtrhnout se od internetu, e-mailu, sociálních sítí a dalších technologických zázraků se projevuje rovněž neustálým váháním nad všemi životními kroky, a to s pocitem, že člověk nikdy není ve správný čas na správném místě.

Kolikrát denně si kontrolujete mobil a Facebook? Děláte to i během reálné konverzace s lidmi? Zamyslete se, zda si tímto chováním uspokojujete nějakou svoji zásadní potřebu, nebo jde jen o zvyk. Pokud ano, změňte ho.

Jak vystoupit z bludného kruhu?

Pokud nemáte závažný důvod, nepřihlašujte se na sociální sítě příliš často. Využívejte je spíše jen pro komunikaci s přáteli či domlouvání společných aktivit. Uvědomte si, co chcete sami. Co je důležité pro vás a přináší vám radost a uspokojení.

Může se to značně lišit od toho, co vám předhazují sociální sítě. Opravdu totiž nemusíte být pořád všude a zažívat toho co nejvíce. Pokud chcete odpočívat, klidně odpočívejte. Bez pocitu, že vám někde uniká něco super důležitého. Choďte co nejvíce ven a mluvte s lidmi z očí do očí.

Mozku internet nesvědčí

Žádný člověk se sebou není úplně spokojen. Kdyby tomu tak bylo, syndrom FOMO by neexistoval. Pro odpoutání se od internetu je však důležité stát nohama pevně na zemi a myslet na sebe a své reálné potřeby. Lidská mysl má totiž své limity.

Je schopna pojmout jen určitý objem informací, které následně potřebuje cíleně selektovat, prožít a vstřebat. K tomu potřebuje čas a klid. Přelétavost sociálních sítí jí proto příliš nesvědčí.