„Ukončím hlad na celém světě!“ prohlašuje s nadějí v hlase ruský botanik Vavilov. Za tímto účelem cestuje po celém světě, sbírá semínka plodin a uchovává je pro další generace.

Kromě toho se Nikolaj Vavilov (1887–1943) z nich snaží vzájemným křížením vyšlechtit superrostlinu, kterou by bylo možné pěstovat kdekoli – jak v suché poušti, tak v ledové tundře. Svůj celoživotní úkol nazývá „misí pro celé lidstvo“.

Jeho práce nadchne dokonce i bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina (1870–1924), což Vavilovovi umožní stanout v čele Akademie zemědělských věd, a především si otevřít v Leningradu (dnešním Petrohradu) semennou banku.

Tu naplní čtvrt milionem exemplářů různých druhů semen, a v té době tak jde o největší sbírku svého druhu na světě.

Nemožné zadání

Po Leninově smrti se ale všechno změní. Nový pán Kremlu Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) způsobí násilnou kolektivizací a bojem proti schopným statkářům na Ukrajině hladomor, v jehož důsledku umírá možná až 10 000 000 lidí.

„Napravte to!“ nařídí pak sovětský diktátor přednímu botanikovi.

„Vavilovův plán na zlepšení úrody byl ale navržen na několik desetiletí, nikoliv na pár let, a nemohl tak dostát Stalinovým nesplnitelným požadavkům na okamžité výsledky,“ uvádí současný britský novinář a spisovatel Peter Pringle.

Umoří ho hlady

V reakci na to Stalin rozpoutá vlnu represí i mezi vědeckou komunitou. „Vavilov byl nejznámější obětí této čistky, která poslala ruskou biologii o generaci nazpátek a zemi velmi uškodila,“ dodává Pringle. Vavilov je v létě 1941 odsouzen k smrti.

Trest mu je sice posléze změněn na 20 let v saratovské věznici (asi 750 kilometrů jihovýchodně od Moskvy), ale už po dvou letech zde umírá, podle všeho je umořen hlady.

(Zdroj: HISTORY revue)