Nošení ústenek má svůj smysl v přeplněných prostorách. I rouška na ústa ušitá ze starého bavlněného trička udělá službu celé společnosti.

Zdroj: Unsplash.com

V současné situaci způsobené pandemií nového koronaviru si postupně zvykáme na nošení roušek.

Dost možná že je budeme muset nosit ještě několik měsíců (aktuální nařízení vždy můžete zjistit na stránkách Ministerstva Zdravotnictví České republiky).

Vzhledem k nedostatku těch jednorázových chirurgických je šijeme doma svépomocí, a to i když se stále na internetu objevují hlasy, že tyto „hand-made” roušky jsou k ničemu. Není to ale pravda – jakákoliv ochrana tváře má smysl.

Při zachytávání kapének sice není tak účinná jako klasická chirurgická rouška na ústa z nanotextilie, ale své opodstatnění má.

Zdroj: Bigstock.com

Historie chirurgické masky

Současné roušky na ústa, které nosíme, vycházejí z konceptu chirurgických masek, které se vyvíjejí a používají už přes 120 let.

Kdy přesně vznikly se neví, ale už v roce 1897 popsal Johann von Mikulicz Radecki koncept jednovrstvé masky vytvořené z gázy.

Ve stejném roce bylo demonstrováno, že i pouhá konverzace má za následek rozprášení kapének z nosu a úst do okolního prostoru, a ty tak mohou dopadnout i na operovaného pacienta, což může mít za následek sepsi.

Rok na to se začaly používat masky z dvou vrstev gázy umístěné v dostatečné vzdálenosti od nosu. Maska nalepená přímo na nose způsobuje hromadění vlhkosti a následné snížení její efektivity.

V roce 1918 doktor G. H. Wawer publikoval praci, ve které popisoval, že díky nošením masek byla snížena nákaza záškrtem u jeho zdravotního personálu na nulu. Důležité ale bylo věnovat se sterilizaci roušek a jejich výměně v případě vlhkosti.

Stejně tak se zdravotníci měli vyvarovat sahání rukama na masku. Tato zjištění byla aplikovaná například i v jedné vojenské nemocnici, kde pomohla ke snížení nákazy zdravotnického personálu od pacientů s infekčními onemocněními.

Zdroj: Bigstock.com

Proč je rouška na ústa v současné situaci potřebná?

Z historického kontextu tak vidíme, že nošení roušek má svůj smysl. Důležité je to především v obchodech a na dalších místech s velkou koncentrací osob na malém prostoru. Zamezuje se tak případnému šíření nebezpečných kapének.

Díky rouškám si totiž tolik nesaháme na obličej, pokud si kýchneme nebo zakašleme, kapénky se nerozletí do okolí, tak jako bez roušky na ústa.

Druhy roušek

V současné situaci je stále problém sehnat dostatečnou zásobu jednorázových chirurgických roušek, které by si mohl člověk měnit každé dvě hodiny, tak jak by to mělo být. Lidé tak doma šijí roušky ve velkém a nebo nakupují textilní ústenky na internetu. Při výběru myslete na tyto faktory:

Prodyšnost – aby se vám dobře dýchalo. Raději zvolte jednovrstvou roušku. Dvě vrstvy látky se ukazují jako málo efektivní,

Možnost vyvařit materiál a vydezinfikovat ho tak.

Možnost opakovaného použití.

Ať už je rouška ušitá z čehokoliv, je důležité, aby nebyla nalepená přímo na nose. V tomto případě by mohla rychle zvlhnout a ztratit tak svou účinnost.

Jakou látku tedy zvolit? Ukazuje se, že i rouška z obyčejného bavlněného trička má své opodstatnění. Kvalitě jednorázového chirurgického rouška s v propustnosti blíží nejvíce pytlík do vysavače, v tom by se vám však jen velmi těžko dýchalo. Jako vhodnou variantou se tak jeví materiál z bavlněné utěrky.

V případě, že se vám nechce šít a raději si roušku koupíte, vždy se prodejce ptejte, z jaké látky je ušitá, zda je jednovrstvá či dvouvrstvá a zda se dá vyvařit. Dobrým řešením mohou být i ústenky z materiálu s obsahem iontů ze stříbra.

Rouška s obsahem stříbra mají totiž antibakteriální účinky, které nepominou ani po několika vyprání.

Materiál je tak zdravotně nezávadný.

Poznámka na závěr: pokud se chystáte na delší nákup nebo na delší dobu někam mezi lidi, nezapomeňte si vzít i vícero vydezinfikovaný roušek, abyste si je mohli vyměnit v případě, že rouška zvlhne.