Nevěstince vznikly ve většině německých táborů a měly na vězně působit motivačně. Kdo dobře pracuje, může si večer užít. Jak to fungovalo doopravdy? A proč ženy, přinucené k prostituci, nebyly po válce odškodněny?
S myšlenkou zřídit v koncentračních táborech nevěstince, přišel Heinrich Himmler (1900–1945), říšský vůdce SS, který byl rovněž hlavním organizátorem holocaustu.
Malý nenápadný muž s brýlemi, který vypadal jako bankovní úředník, byl často popisován jako muž bez emocí a nervů. Ve skutečnosti ale pohled na jakékoli utrpení a krev nemohl snést.
Byl to právě on, kdo později nařídil, aby popravy Židů probíhaly „humánnějším“ způsobem, tedy v plynových komorách a vozech. Byl posedlý svým snem o romantických blonďatých Germánech, kteří budou vládnout celé Evropě.
Himmlerovy (zlo)činy pro dobro Německa
Své myšlence podřídil své skutky. Koncentrační tábory se pod jeho velením staly tábory smrti. Vyhlazování Židů, Slovanů a Romů mělo vytvořit životní prostor pro dokonalou árijskou rasu.
Jejímu vzniku se pokusil dopomoci programem Lebensborn, který podporoval mateřství ideologicky korektních nacistických matek, kradení dětí árijského typu nevhodným rodičům i domy, ve kterých byly německé dívky s nordickým vzhledem oplodňovány nacistickou elitou – členy SS, kterým Himmler velel.
Za dobrou práci sexuální odměna
První hampejz vznikl v Mauthasenu – Gusenu v roce 1942. Začátkem léta 1943 byly zřízeny další v Osvětimi a Buchenwaldu. Poté v Dachau, Sachsenhausenu a jiných – celkem v 10 koncentračních táborech.
Himmler si od nich sliboval především zvýšení pracovní morálky vězňů. Ti za tvrdší práci získávali kupony v hodnotě 2 říšských marek (tj.
asi 200 dnešních korun), za které si mohli dopřát patnáctiminutové dostaveníčko s prostitutkou. Ve skutečnosti využívalo služeb těchto žen jen asi 1 % vězňů.
Ostatní byli v natolik špatném fyzickém i psychickém stavu, že sexuální styk byl to poslední, na co mysleli.
Chcete sex? Napište si žádost!
Návštěvy v nevěstincích tak nejčastěji vykonávali tzv. kápové, což byli vězni povětšinou s kriminální minulostí, kteří byli jakýmisi pomocníky dozorčího personálu SS v táborech.
Také příslušníci SS navštěvovali nevěstince, ale chodili pouze k těm nejkrásnějším a rasově vyhovujícím ženám. O návštěvu hampejzu se muselo žádat písemně, o všem existovaly pečlivé záznamy. Povolenky se vydávaly během apelu.
Cena za návštěvu se zhruba rovnala hodnotě krabičky cigaret, které ovšem byly v táboře ceněným zbožím. Pro potřeby nevěstince byl v každém táboře zbudován barák obehnaný ostnatým drátem, který disponoval malými pokoji pro až 20 ženských vězeňkyň.
Jako na běžícím pásu
Vstupní dveře do jednotlivých pokojů byly opatřeny kukátkem, čehož často využívali vojáci SS, kteří rádi nahlíželi. Časový limit se striktně dodržoval. Vězeň si s prostitutkou nesměl povídat a povolena byla pouze misionářská poloha.
Poté se žena omyla vodou z kýble a čekala na dalšího zákazníka. K dispozici musely být ženy dvě hodiny každý večer, od 20:00 do 22:00 hodin, a celé nedělní odpoledne.
Denně tak musely přijmout 7 až 8 mužů, jen Židům a sovětským válečným zajatcům byl vstup do hampejzu odepřen. V nevěstincích pracovaly během války tisíce vězeňkyň.
Dost krásná na prostitutku
Většina žen pocházela z tábora Ravensbrück, který byl určen především pro ženské vězeňkyně, takže na rozdíl od jiných disponoval například porodním blokem. Jen nevěstinec v Osvětimi vybíral z vlastních řad. Na jakém základě byly ženy verbovány?
Selekce se prováděla hned na příjezdové rampě. Staré a nemocné ženy byly rovnou odeslány do plynové komory, naopak mladé a krásné byly vybírány pro poskytování sexuálních služeb. Nesmělo jít ale v žádném případě o Židovky.
Pro vojáky SS byly voleny ty nejkrásnější a nejsilnější, povětšinou Němky odsouzené do tábora za provinění vůči ideálům národního socialismu.
Strojem na sex na vlastní přání
Některé ženy se ale do hampejzů hlásily dobrovolně. Proč? Bylo jim přislíbeno více jídla, lékařské prohlídky, lepší zacházení či zmírnění trestu (zpočátku jim Němci dokonce slibovali propuštění z tábora, pokud by v nevěstinci zvládly pracovat aspoň půl roku).
To jim spoluvězeňkyně často záviděly, jak popsala Nina Michailovna, ruská vězeňkyně: „Když jsme zjistily, že byla vybrána dívka z našeho bloku, chytily jsme ji, hodily na ni její přikrývku a mlátily ji, dokud nezůstala bezvládně ležet na zemi.
Ani nevím, zda se z toho zotavila. Ale chtěla si polepšit, tak jsme ji za to musely potrestat.“
Homosexuálové musejí do hampejzu povinně
Táborové nevěstince plnily, vedle kontroly chování vězňů, zamezení jejich útěkům a podpory jejich spolupráce s vojáky SS, ještě jeden důležitý úkol.
Na přání Heinricha Himmlera sloužily také jako prostředek pro převýchovu homosexuálních vězňů, jejichž mundúr byl opatřený růžovým trojúhelníkem. Tito vězni navštěvovali nevěstinec povinně jednou týdně, aby se vyléčili ze své „nemoci.“
Hanba a ponížení
Rasové zákony nacisté uplatňovali i v hampejzu. Slovan směl pouze ke slovanské ženě a podobně. Většina prostitutek z koncentračních táborů přežila, svými zážitky se však ženy cítily natolik stigmatizované a styděly se za ně, že o nich nehovořily.
Proto nemohly být odškodněny. Mlčeli i muži, kteří táborové nevěstince navštěvovali. Až v 90. letech, tedy téměř 50 po skončení války, některé z nich promluvily. Za své utrpění však nikdy nebyly odškodněny.
