Mladá švadlenka sedí do noci nad kusy látek. Prsty už má celé rozpíchané od jehly, oči ji bolí. Ať dělá, co dělá, stejně za minutu nestihne víc než 30 stehů. Zhluboka vzdychne. Už i k jejím uším se doneslo, že nové šicí stroje jich zvládnou až 200! Tomu ona nemůže konkurovat…
„Budeme šít na zakázku uniformy pro francouzskou armádu,“ oznamuje svým společníkům pařížský krejčí Barthélemy Thimonnier (1793–1857). Mnoho mužů před ním se již snažilo zkonstruovat šicí stroj. Jeho potřeba je na přelomu 18. a 19. století enormní. Látky už se tkají strojově a jejich obrovské množství nestačí samotné lidské ruce zpracovat.
Nečekaný konec
Thimonnier zdokonaluje výtvory svých předchůdců. Jeho šicí stroj produkuje řetízkový steh. Jehla má ouško u hrotu, nikoli jako dříve na tupém konci, čímž se významně zlepšuje manipulace s látkou. Ve stejném roce, kdy Thimonnier získává patent, otevírá v Paříži první konfekční krejčovství na světě. Disponuje 80 stroji. Ovšem ne nadlouho.
Dílnu mu podle některých pramenů zničí rozzuřená konkurence, podle jiných zdrojů ji zlikvidují sami dělníci, protože se obávají, že je šicí stroje definitivně připraví o živobytí.
Patent řeší soud
Jedním z amerických vynálezců, kteří se zapsali do historie šicích strojů, je Elias Howe (1819–1867). Do svého stroje v podstatě zakomponoval všechny předchozí zlepšováky a vydal se s ním do Anglie, aby ho představil veřejnosti. Když se vrací do USA, nestačí se divit.
Zjišťuje, že vše podstatné z jeho vynálezu mu zcizil inženýr Isaac Merrit Singer (1811–1875), který si v roce 1851 nechal patentovat šicí stroj s nožním pedálovým pohonem. Howe ho za to žene před soud a ten mu dává za pravdu. Singer mu musí vyplatit odškodné z každého stroje, jenž doposud vyrobil. Trápí ho to ale pramálo. Výrobu šicích strojů rozjíždí ve velkém.
Zájemcům nově umožňuje nákup na splátky.
Jeho jméno se stává synonymem pro šicí stroj.
Facebook
Twitter
RSS