Psí pohled. Všichni ho znají, většina mu nedokáže odolat, ale jen málokoho by napadlo, že je to jen divadlo, kterým pes svého člověka manipuluje.

Každý, kdo má doma psa vám jistě potvrdí, že to s nimi jejich mazlíček umí pěkně skoulet. A že si občas nejsou jistí, kdo je vlastně u nich doma pánem. Nyní se z výsledků vědecké studie zdá, že to není jen pocit.

A co sušenka?

„Když jsem se vrátila z nedávné cesty, manžel mi hrdě hlásil, že každý den poctivě krmil naše psy a nikdy nezapomněl ani na desert. Když jsem se zeptala na jaký dezert, vyprávěl, že po každém jídle se psi rozběhli ke krabičce s psími sušenkami a čekali.

Usoudil, že mám ve zvyku dávat jim po jídle sušenku jako dezert a tak dělal taky. Cha! Jedna nula pro psy. Pěkně ho oblafli,“ popisuje Nicole Wildeová.

Nejednou zjistíte, že klečíte na kolenou a drbete svého psa jen proto, že se převalil na záda a vystavil břicho k pomazlení.

A určitě jste se ocitli na procházce se psem i v době, kdy se vám rozhodně nechtělo z teplých peřin. A to jen proto, že vám přinesl vodítko, škrábal na dveře, nebo se na vás obrátil s vyzývavým psím pohledem.

Vědecké studie nyní potvrzují, že to vše jsou techniky, s jejichž pomocí s námi psi manipulují ve svůj prospěch.

Umí v nás číst

Například studie, publikovaná v Biology Letters, dochází na základě dlouhodobých experimentů k názoru, že psi jsou schopni číst nejen z tónu našeho hlasu, ale také z našich tváří.

Jistě, mnozí to tušili, další to na-sto-pro-věděli, ale teď na to mají štempl „vědecky ověřeno“. „Je zbytečné doufat, že když vašemu pejskovi domlouváte po nějaké rošťárně, tak vám rozumí, a ví, co mu vyčítáte.

Jen reaguje na tón vašeho hlasu a výraz,“ říká chovatelka Alexandra Jiřičná. Na druhou stranu se naskýtá otázka, zda jsme my stejně dobří při čtení psích výrazů.

Tady už je to horší, protože lidé mají ve zvyku promítat do psů své vlastní pocity. Vidíme psa, jak se zubí a hned máme pocit, že je veselý, a on přitom cení zuby z důvodu, který rozhodně není ten, za který ho máte.

Umí nám hrát na city

Navíc tady pro některé přichází okamžik zklamání.

Studie provedená na 24 psech všemožných ras a zveřejněná v časopise Scientific Reports totiž zjistí, že naši mazlíčci mají ve výbavě řadu specifických výrazů, které používají pouze v kontaktu s lidmi, nikoli mezi sebou.

Prokáže to experiment, při kterém jsou pomocí speciálního zařízení pro rozpoznávání pohybů obličejového svalstva sledovány reakce jednotlivých psů v závislosti na pozornosti, kterou jim lidé věnují. O výsledku není pochyb.

Když je lidé pozorují, pohybují tváří mnohem výrazněji a častěji, než když u toho člověk není. Rozšiřují oči, naklánějí hlavu, a tak podobně. „To by mohlo znamenat, tyto výrazy jsou snahou o komunikaci s lidmi,“ věří vědci.

Jenže jsou to výrazy odrážející pocity, nebo výrazy, které se naučili, protože ví, že na ně budou lidé reagovat? Podle bioložky Juliane Kaminské platí spíš to druhé.

Psi poznali, že člověk reaguje především na vizuální vjemy a naučili se je používat, aby dosáhli svého. Vždyť kdo by odolal v okamžiku, kdy pes nakloní hlavu na stranu a upře na nás podle situace pohled smutný štěněcí, nebo naopak pohled rošťácky úsměvný.

Přitom, když jsou psi sami mezi sebou, nikdy podobné výrazy nepoužívají a jejich výraz se nemění. A to ani v případě silných podnětů.

„Je to potvrzení pro teorii, že změna výrazu není u zvířete navázána na emoce, ale je prostředkem, jak získat výhody při pozorování člověkem.“