Jak vytvořit robota, který se dokáže dostat na místa, kam se ještě nikdo nikdy nepodíval – sám, bez lidského zásahu a v reálném čase?
Tým v Laboratoři tryskového pohonu JPL NASA se inspiroval ve světě herpetologie a vytvořil robota podobného hadovi pro překonávání extrémního terénu.
Zajímavé je, že technici JPL k projektu přistoupili jinak než obvykle, jakoby mentalitou start-upu: Rychle stavět, často testovat, učit se, upravovat, opakovat.
Výsledkem je všestranný robot, který by měl autonomně mapovat, procházet a prozkoumávat dosud nedostupné destinace.
Schopen zvládnout vše
Vypadá sice jako had, ale ve skutečnosti je to EELS (zkratka pro Exobiology Extant Life Surveyor) – tedy samohybný autonomní robot. Má mít schopnosti a potenciál hledat známky života v oceánu, který se skrývá pod ledovou krustou Saturnova měsíce Enceladus.
Vědci si to představují tak, že by mohl proniknout do hlubin úzkými průduchy na povrchu, kterými ale tryskají gejzíry. „Má schopnost dostat se do míst, kam se jiní roboti nedostanou.
Ačkoli jsou někteří roboti lepší v tom či onom konkrétním typu terénu, myšlenkou EELS je schopnost zvládnout vše,“ řekl Matthew Robinson z JPL, vedoucí projektu EELS.
„Had“ EELS by nicméně mohl být nasazen v nejrůznějších terénech na Zemi, na Měsíci i daleko za hranicemi nám známého světa, včetně zvlněného písku a ledu, skalních stěn, kráterů příliš strmých pro rovery, podzemních lávových trubic a labyrintů v ledovcích.
„Když se vydáváte do míst, kde nevíte, co najdete, chcete tam poslat všestranného robota, který si uvědomuje rizika a je připraven na nejistotu – a dokáže se sám rozhodovat,“ dodává Matthew Robinson.
Verze 1.0
Projektový tým začal stavět první prototyp v roce 2019 a průběžně jej upravoval. Od loňského roku přešel k testům v terénu a zdokonalování hardware i software, který umožňuje EELS pracovat autonomně.
Ve své současné podobě, označované jako EELS 1.0, robot váží asi 100 kilogramů a je dlouhý 4 metry.
Skládá se z 10 identických segmentů, které se otáčejí a využívají šroubové závity k pohonu, trakci a uchopení. Tým zkoušel různé šrouby:
bílé plastové šrouby o průměru 20 centimetrů vytištěné na 3D tiskárně pro testování ve volnějším terénu a užší a ostřejší černé kovové šrouby pro led.
