Florencie je na nohou, čeká vzácnou návštěvu. Fasády paláců ozdobí koberce a zástavy, z několika fontán místo vody stříká víno… I tyto „drobnosti“ Františka Štěpána Lotrinského okouzlí. Italům se za jejich snahu vskutku „hezky“ odvděčí!

Evropské mocnosti rozhodly! Našli náhradu za Giana Gastona Medicejského (1671–1737), s jehož smrtí vymřel starobylý rod po meči.

Vlády v Toskánském velkovévodství se po něm ujme František Štěpán Lotrinský (1708–1765), manžel Marie Terezie (1717–1780). Na počátku roku 1739 se oba rozhodnou do svého nového panství podívat.

Oblouk nestihnou

Obyvatelé toskánské metropole Florencie se na jeho návštěvu poctivě připravují.

Již v roce 1737 požádali lotrinského architekta Jeana-Nicolase Jadota (1710–1761), aby jim vybudoval vítězný oblouk, kterým symbolicky vstoupí nový toskánský velkovévoda do města.

Byť na něm každý den pracují stovky dělníků, do příjezdu manželského páru se jej dokončit nepodaří a Florentští musejí nakonec improvizovat… František Štěpán a jeho manželka dorazí na Apeninský poloostrov v lednu 1739. Dočkají se velkolepého přivítání a „Marie Terezie si brzy získala srdce Florenťanů svou přirozenou veselostí“, líčí současný rakouský historik Friedrich Weissensteiner.

Následuje bezpočet opulentních hostin, plesů, loveckých výletů či nádherných ohňostrojů. A také několik maškarních plesů, zorganizovaných v paláci Vecchio, které si mladá Rakušanka zamiluje stejně jako florentský fotbal.

Ignoruje poslední přání

Florencie oplývá slušným bohatstvím a to teď z velké části náleží Františku Štěpánovi. „Odkazuji Vám veškerý majetek rodu Medicejských.

S tou podmínkou, že zůstane ve městě a bude přístupný veřejnosti,“ dozví se od Anny Marie (1667–1743), poslední členky rodu Medicejských, která dožívá v ústraní ve florentském paláci Pitti.

Toskánský velkovévoda však její přání ignoruje a řadu uměleckých sbírek nashromážděných Medicejskými v průběhu staletí jednoduše vyvlastní. A když v květnu 1739 z Florencie odjíždí, veze do Vídně několik vozů plně naložených nejrůznějšími poklady.

Část těchto cenností se později sice do Itálie vrátí, ovšem František Štěpán už o další návštěvu Toskánska nestojí.