Jsou bolestivě citlivé na chlad i teplo. A když nás přes ně praští, bolí to tak, že se ptáme, zda by nám bez nich nebylo lépe. Nebylo. Bez ohledu na to, že ji někteří popírají, co evoluce činí, dobře činí. A proto nás vybavila rty.

I ty, kteří ji popírají. A nejen proto, aby ji mohli popírat.

Na první pohled samá negativa

U většiny obratlovců jsou rty relativně bezvýznamné záhyby tkáně kolem čelistí. Ptáci je nahradili zobáky a želvy se jich keratinizací měkkých tkání vzdaly.

Jen savci svými výraznějšími, pohyblivějšími a od čelisti oddělenými rty vyrazili na trase evoluce opačným směrem. A člověk v jejich čele nejdál. Stálo nám to za to? Kůži rtu, který tvoří hranici mezi vnější kůží a sliznicí uvnitř úst, máme velmi tenkou.

Na rozdíl od 16 vrstev běžné kůže jich mají rty pouze tři až pět. Nemají žádné vlasové folikuly ani potní žlázy, takže jim chybí obvyklé ochranné vrstvy kožního mazu a potu, které udržují pokožku hladkou, chrání před patogeny a regulují teplotu.

Proto také rty rychleji vysychají a snáze praskají. Navíc nemají téměř žádné melanocyty, pigmentové buňky, ale zato obsahují bohatě prokrvené vazivové papily, díky čemuž prosvítající krev dává rtům jejich typické červené zabarvení.

A jako bonus mají velmi mnoho nervových zakončení, až 100krát více než bříška prstů, a to znamená mimo jiné 100krát větší citlivost na tlak a bolest. Na první pohled to vypadá, že rty jsou velmi zranitelnou branou do těla a zdroj problémů. Tak k čemu jsou nám vlastně dobré?

Kdo saje, ten žije

K přežití, přesněji k příjmu potravy. Sací reflex je totiž jednou ze základních dovedností, se kterou dítě přichází na svět. Ve spolupráci s dalšími, jako je zakořenění reflex – po dotyku na tvář dítě natočí hlavu směrem k dotyku a začne sát, umožňuje kojení.

Rty mají zásadní podíl na tom, čemu bychom s nadsázkou mohli říkat polidštění opice. Přesněji jejich schopnost artikulace specializovaných zvuků, tedy mluvy. Vedle mluvení nám však rty umožní také řadu dalších zvukových vychytávek.

Jako je třeba pískání, zpívání nebo hra na dechové nástroje. A pak je tu líbání…