Je to trochu zamotané. Existuje „pravá“ růže z Jericha a pak taková, která je takto označovaná omylem. Aby toho nebylo málo, ani jedna vlastně vůbec není růže.

Složitost lze ale snadno rozmotat – podobně, jako se po trošce vody rozvine i malé suché klubíčko do zelené nádhery.

Pravá růže z Jericha (Anastatica hierochuntica) pochází ze západní Asie a její český název zní choulivka jerišská. Její domovinou jsou vyprahlé pouště na Blízkém východě, Arabském poloostrově a na severu Indického subkontinentu. Najít se dá ale i v některých částech Afriky.

Po dozrání semen její původně bylinná lodyha uschne, zdřevnatí a schoulí se do klubka. Pokud se takový smotek, starý i několik let, vloží do vody, větvičky se rozloží do kruhu, jakoby rostlina zdánlivě ožila.

V našich podmínkách není však běžně k mání, a tak se lidé dostanou spíše k falešné růži z Jericha.

Když přijdou krušné časy

Tou je druh vranečku (rod vytrvalých rostlin řazených k příbuzným plavuní) Selaginella lepidophylla, který používali jako neobyčejnou dekoraci už v minulých staletích.

Oblíbený je hlavně v období vánočních svátků a v některých částech světa je i s choulivkou jerišskou doslova symbolem Vánoc a jejich atmosféry.

Tato drobná kapradina pochází z Čivavské pouště, rozkládající se na území Mexika a blízkých amerických států, především Texasu. Pozoruhodným rysem Selaginella lepidophylla je její adaptace na sucho v jejím přirozeném prostředí.

Může ztratit až 95 % vlhkosti, aniž by byla poškozena. Když životní podmínky začnou být obtížné, rostlina postupně vyschne. Její listy zhnědnou a složí se, což tomuto druhu vranečku dává vzhled míče.

Stačí trocha vody…

Jakmile vlhkost půdy a vzduchu začne znovu stoupat, a to dokonce i hodně dlouho poté, co rostlina seschne, začne se znovu probouzet k životu. Pokud opět získá dostatek vláhy, pokračuje ve svém životním cyklu a plně obnovuje fotosyntézu i růstové schopnosti.

Suchá koule znovu získá svůj původní vzhled několik hodin po kontaktu s vodou: vyprahlé listy, které vypadaly jako mrtvé, postupně zezelenají a otevřou se. Tento proces se může mnohokrát opakovat.

V domácích podmínkách ji stačí umístit na misku s vodou, a to tak, aby byla ponořena jen spodní část.

Symbol znovuzrození

Schopnosti rostliny přežít i v extrémně suchém stavu si všimnou už španělští misionáři, když dorazí do Nového světa. Poslouží jim tehdy jako názorná pomůcka: domorodcům na ní ukážou princip vzkříšení.

Původní obyvatelé ji používají předtím i potom jako účinný bylinný lék ve své tradiční medicíně, například odvar slouží k léčbě bolestí v krku a nachlazení, slouží také jako prostředek k odvodnění organismu anebo k usnadnění porodu.

Těhotné ženy také krátce předtím vkládají rostlinu do vody a podle rychlosti, jakou změní barvu a rozvine ne, odhadují, zda bude jejich porod snadný anebo se protáhne.

Selaginella lepidophylla také domorodci využívají k magickým účelům, hlavně k přivolání lásky a bohatství a věří, že má schopnost vstřebávat negativní energii z okolí, pokud se její malá část nosí na těle.