Jediný gram tohoto koření může stát tisíce. To není pohádka, ilustrujeme skutečnost. Pokud známá povídka vypráví o princezně, která tatínkovi králi tvrdila, že sůl je nad zlato, šafránu musí být tedy nad diamanty. Hovoříme totiž o nejdražším koření světa.

Domovinou této známé rostliny bývalo Turecko, poté se šafrán rozšířil do sousedních zemí, dále expandoval do Indie nebo Číny. V Evropě se šafrán poprvé objevil ve Španělsku, jeho spojení s národním gastronomickým pokladem, paellou, je pověstné.

Španělský šafrán, konkrétně ten z oblasti Valencie, je dnes považován za nejkvalitnější. Nejvýkonnějším producentem tato země na jihu Evropy není. Ročně se na světě získá zhruba 250 tun šafránu a masivní většina, necelých 90 %,  pochází z Íránu.

Jedná se o koření ostře-hořké chuti. Netradiční chuť má na svědomí látka zvaná picrocrocin. Sušením vzniká aldehyd, nazýván šafranal, který tvoří typickou šafránovou chuť.

Vedle šafranalu obsahuje koření celou řadu dalších aromatických sloučenin, jež společně utváří jediné chuťové vlastnosti tohoto koření s ojedinělými léčivými účinky. Koření prospívá zažívání, povzbuzuje naši náladu, léčí prý i astma.

Mnozí pějí ódy na jeho afrodiziakální účinky. A nemusíte ho zkonzumovat kvanta, naopak to se ani nedoporučuje. Vzácné koření může být ve větším množství jedovaté, působí i jako narkotikum.

Koření zlatavé barvy láká nenechavce, kteří na něm chtějí vydělat. Často proto ke koření přidávají různé příměsi. Může to být světlice barvířská, květy měsíčku zahradního, také kurkuma.

Ve středověku se jednalo o neodpustitelný zločin, dokonce se za něj upalovalo a pohřbívalo zaživa. Pokud chcete mít jistotu, že kupujete pravé koření, raději sáhněte po formě v podobě červených nitek než samotném prášku.