Jeho pravé jméno skoro nikdo nezná. Pro celý sovětský národ je to prostě jenom „hlavní konstruktér“. Až když geniální muž, bez kterého by Sovětský svaz těžko vyslal něco do vesmíru, zemře, přinese list Pravda dvoustránkový nekrolog. Národ tak poprvé pozná nejutajovanějšího muže SSSR. Sergeje Koroljova…
Co chvíli si poposedne na židli. Tělo ho zrazuje už dlouho, má až příliš památek na roky strávené v gulagu. Trpí zažívacími potížemi a na slabé srdce bere léky. Teď, když to nikdo nevidí, spolkne další tabletku validolu. Promne si špatně srostlou čelist, kterou mu kdysi vyšetřovatelé tajné služby NKVD nadvakrát přerazili. Píše se 12. duben 1961 a on sleduje raketu, jak se dere do vesmíru.
Sedí v ní hrdina SSSR a jeho přítel Jurij Gagarin (1934–1968).
Píše „profesor“
Ti dva se znají už roky. A Gagarin může říct, že svého šéfa zná jako jeden z mála alespoň podle jména. Od chvíle, kdy se stal geniální konstruktér šéfem sovětského vesmírného programu, musí žít v utajení. Jediná přípustná identifikace je „hlavní konstruktér“, a když už něco napíše do ústředního deníku strany Pravda, tak pod pseudonymem „profesor K. Sergejev“.
Koroljov se poslední dobou cítí strašně unavený. Ráno 6. ledna 1966 se probudí v kaluži krve. Snad kvůli polypům v konečníku. „Musí na operaci, datum je stanoveno na 14.
ledna,“ rozhodnou ti nejlepší sovětští lékaři.
Aspoň na den domů
Koroljov, jako by tušil, že se něco stane, si vyžádá propustku domů na jeden den, na 10. ledna, aby mohl oslavit nadcházející 59. narozeniny. Do vilky na moskevském předměstí v Ostankinu dorazí honorace včetně dvou jeho oblíbenců: Jurije Gagarina a Alexeje Leonova (*1934). Když večírek končí, Koroljov oba hrdiny SSSR zdrží. Odvede je do obýváku, otevře arménský koňak a začne vyprávět.
Mluví čtyři hodiny a vypoví jim svůj život.
Otec družice pro všechny
Povídá o svém zatčení v roce 1938, o týrání při výsleších NKVD, kdy ho nutili jakožto údajného člena „antisovětské teroristické a diverzně-sabotážní trockistické organizace“ udat své komplice. Vůbec poprvé někdo zvenku slyší, že strávil několik měsíců ve zlatonosném dole na Sibiři, že tam přišel téměř o všechny zuby. Když Koroljov skončí s vyprávěním, ti tři se rozloučí.
Za tři dny jde na operaci, kdy po otevření chirurgové objeví zhoubný nádor. Lékaři útvar velký jako dvě pěsti úspěšně vyoperují. Koroljov se dokonce lehce probudí, ale pak podlehne masivnímu infarktu.
Další den se SSSR dozví o utajovaném hrdinovi.
Facebook
Twitter
RSS