Objevil pro nás psychoanalýzu na typické pohovce i sexuální symboliku snů. A taky Oidipův komplex a autoanalýzu svých myšlenek. Jenže také dokázal obratně manipulovat se svými pacienty. Vložit jim do mozku vědomou lež. Kdo vlastně byl Sigmund Freud?

Narodil se 6. května 1856 jako Sigismund Šlomo Freud, nejstarší z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami v moravském Příboru.

Podle rodinné legendy v okamžiku, kdy přišel na svět, prorokovala selka jeho matce, že právě porodila světu velkého muže.

Já nejsem tvůj dědeček, já jsem tvůj otec!

Každopádně bylo už od jeho útlého věku jasné, že to má v hlavě uspořádané malinko jinak než jeho vrstevníci. Tak například svého věkem postaršího otce dlouho považoval za svého dědečka. Myslel si, že jeho skutečným otcem je jeho dospělý nevlastní bratr.

Do školy jako kluk nechodil, vzdělání se mu dostávalo doma. Teprve v deseti letech nastoupil ve Vídni, kam se mezitím rodina přestěhovala, na vyhlášené Leopoldstädter Kommunal-Realgymnasium. Byl přijat o rok dříve, než bývalo zvykem.

Neudal spolužáky, a tak dostal čtyřku z mravů

Na nové škole vynikal nejenom svými studijními výsledky (absolvoval s vyznamenáním), ale také poněkud netradičním přístupem ke spolužákům i pedagogům.

Když ve čtrnácti letech „zapomněl“ oznámit pedagogickému sboru, že jeho spolužáci ve velkém navštěvují bordely a bary, v kde se scházejí hosté nevalné pověsti, dočkal se snad jediného kázeňského potrestání ve svém životě. Na vysvědčení tenkrát svítila čtyřka z mravů!

Žádná práva. Půjdu na medicínu!

Dlouho to vypadalo, že se po maturitě nechá zapsat na práva. Jenže poté, co si v roce 1873 přečetl spis O přírodě, úplně propadl medicíně.

Na Vídeňské univerzitě promoval jako doktor všeobecného lékařství sice po osmi letech, v roce 1881, zato obohacen dvěma dlouhodobými studijními pobyty v experimentální zoologické zahradě v italském Terstu. A k tomu se od začátku studia souběžně věnoval vědecké činnosti.

Rád by se oženil, ale…

Kdyby bylo jen na něm, přidal by k tomu ještě jednu změnu. Vzal by před oltář svou vyvolenou Marthu Bernays. Zamiloval se do ní na první pohled, a i ona sympatie mladému vědci opětovala. Jenže zasáhla rodina. Dcera se za chudého vědce vdávat nebude. Ať mladík napřed ukáže, že dokáže uživit rodinu, a pak se uvidí.

Na zkušené u mistra hypnózy

Ani pozice lékařského asistenta ve Vídeňské všeobecné nemocnici, ani postavení a gáže privátního docenta ještě rodičům Marthy nestačily. A tak si Sigmund Freud sbalil kufry a vyrazil na zkušenou.

Na roční stipendijní pobyt do Francie, k vyhlášenému mistru psychologie, pařížskému profesorovi Jeanu-Martinu Charcotovi. Muži, který při léčbě lidských duší experimentoval s hypnózou.

Konečně ve vlastním!

Freuda však fascinovala jiná část Charcotových výzkumů – hysterie. Té se rozhodl věnovat ve své soukromé praxi, kterou si otevřel hned po svém návratu do Vídně.

A snad proto, aby si měl na kom své nové poznatky a metody trénovat, pojal konečně za manželku svou dlouholetou lásku Marthu.

Do ordinace přibyla Freudova pohovka

Tehdy začala jeho cesta k dosud nevídané metodě, k psychoanalýze. Dříve používaný dialog mezi lékařem a pacientem se postupně změnil v klientův monolog.

A aby se vyšetřovaná osoba při psychoanalýze cítila opravdu uvolněně a mohla se soustředit jen na mluvení, změnil i prostředí k léčbě.

Do ordinace přibyla zvláštní část nábytku – pohovka.

Zkusili na ní elektroléčbu i trhání zubů

A také měl svou vlastní „učitelku“. Dvaačtyřicetiletou Annu von Lieben přivedly na psychiatrický gauč nervóza a hysterie. A také šílené pokusy o vyléčení, které už měla za sebou. Lékaři na ní vyzkoušeli hašiš, námel i elektroléčbu.

Když to nepomohlo, nechali jí vytrhnout několik zubů. Nepřineslo to žádné zlepšení.

Léčba skončila, pacient přežil

A tak Anna zkusila Freuda, který ji nechal – světe, div se – mluvit. K malé radosti Anniny rodiny, která si dlouho myslela, že z nebožačky jen tahá další peníze, stejně jako jeho předcházející kolegové. Vždyť také celé léčení trvalo skoro tři roky.

Jenže Anna postupně líčila Freudovi své bolesti, nedostatek sebevědomí, hádky s manželem. A týden od týdne se její stav zlepšoval. Najednou tu byl konec, ale zároveň i začátek. Konec léčby a začátek nové metody – psychoanalýzy.

K posteli si stavěl hradbu ze židlí

Na řadu přišlo zkoumání neurózy. Sigmund Freud tehdy přišel se šokujícím zjištěním. Tvrdil, že za neurózu může potlačování sexuálního pudu, tedy pacientova libida. A také případy zneužívání v dětství.

Jako příklad uváděl svého pacienta, který si vždycky před usnutím musel k posteli postavit čtyři židle. Teprve pak schopen spokojeně usnout. Brzy společně našli vysvětlení. Mladíka ve čtyřech letech zneužila služka. A on si od té doby u postele stavěl pomyslnou hradbu.

Díky autoanalýze objevil oidipovský komplex

Vždycky věřil tomu, že sny jsou jakýmsi zrcadlem namířeným do duše. Začal je tedy zkoumat sám na sobě. Autoanalýza mu nakonec asi nejvíce pomohla v tom, aby odhalil svůj vztah k otci. Tehdy objevil a pojmenoval oidipovský komplex.

„I u sebe jsem objevil zamilovanost do matky a žárlivost vůči otci,“ napsal rok po smrti svého táty.

Lhal nám!

Stejně rychle jako oslavné zprávy o jeho velkých objevech, se začaly vynořovat zvěsti o totálních přešlapech zdánlivě tolik úspěšného psychiatra. Doktor Jekyll měl patrně svého pana Hydea. Objevilo se pár pacientů, kteří tvrdili, že je Freud obelhal.

Že si výsledky vyšetření upravoval tak, aby se mu hodily, jen aby jim dokázal, že pravda je na jeho, Freudově straně.

Místo ženy viděl v posteli vepře

Jednoho svého pacienta, jakéhosi Horace Finka, doslova přinutil k tomu, aby se rozvedl a následně uzavřel manželství s další Freudovou pacientkou. Jen to prý dokáže zničit jeho celoživotní psychické problémy. Výsledek?

Čerstvý novomanžel zabředl ještě do horší psychické krize. Ve svých představách viděl svou novou ženu jako muže, nebo dokonce jako prase! Freud to tenkrát svedl na Finkovu skrytou homosexulitu a nešťastný pacient skončil v blázinci.

Hystericky se bál smrti

Ale vlastní psychika začala ničit i Freuda. Už po čtyřicítce začal trpět těžkými depresemi a strachem ze smrti. Místo, kde trpěl nejvíce, bylo nádraží.

Vždy, když měl někam cestovat vlakem, přicházel na peron s několikahodinovým předstihem a donekonečna prý počítal svá zavazadla. Ještě hůř bylo, když neměl co kouřit.

Byl tak závislý na nikotinu, že když během 1. světové války došly ve Vídni doutníky, propadl se do hlubokých depresí.

Rakovina ho připravila o velký kus obličeje

Nekončící kuřácká vášeň si ale i u něj vybrala krutou daň. Kvůli rakovině přišel při opakovaných operacích o kus horního patra a čelisti. Ke zmírnění utrpení mu nepomohla ani velká zubní protéza, kterou pak nosil.

Nezabránilo mu to však v tom, aby až do posledních chvil svého života nevypilovával své teorie a metody.

Nacisté mu zakázali léčit

Pak Evropu ovládli nacisté. Na začátku jen pálili knihy, které židovský lékař za svého života napsal. Když dorazili do Vídně, přišel o chleba. Národně socialistická strana totiž tehdy zakázala činnost všem židovským lékařům. Na nátlak svých přátel se rozhodl před tímto zlem utéct do Anglie.

V bolestech požádal přítele o eutanázii

Poslední měsíce svého života strávil v Londýně. Pohříchu jich nebylo mnoho. Bolesti způsobené rakovinou byly den ze dne horší. Nakonec už skoro nemluvil. Pár posledních slov si schoval pro svého dlouholetého přítele, osobního lékaře Maxe Schura.

„Slíbil jste, že mi pomůžete, když už nebudu moct dál,“ řekl mu podle svědků Freud, a požádal ho tak o provedení eutanázie.

Smrtící dávka morfia mu zastavila srdce

Dne 23. září 1939 ve 3 hodiny ráno lékař svému příteli slib splnil, když mu píchl smrtící dávku morfia. Sigmund Freud se ze svého posledního spánku už neprobudil. Ač původem Žid, nechal se po smrti zpopelnit.

Urny s popelem slavného psychiatra, jeho milované ženy Marthy a dcery Anny jsou uloženy v kolumbáriu krematoria Golden Green, ležícího severozápadně od Londýna.