Zatímco pro svět zachycuje fotografie okamžik radosti s dobrým koncem, pro jejího aktéra tomu tak není. Okamžik šťastného setkání s milovanými dětmi a manželkou má totiž jednu stinnou stránku.
Při bojové misi je Vietkongem 27. října 1967 sestřelen nad Hanojí letoun pplk. Roberta L. Stirma (*1933). Stirm je zajat a víc než pět let držen v zajetí.
Když 14. března 1973 Vietnam propustí první skupinu 20 amerických vojáků, čeká je o tři dny později na letišti kalifornské letecké základny Travis nejen 400 příbuzných, ale také desítky novinářů.
„Vzduch byl doslova nabitý emocemi a energií,“ vzpomíná Slava Veder (*1926).
Právě on si všimne rodiny, která stranou hlavního dění běží vstříc Robertu Stirmovi. Pořídí několik fotografií a běží je vyvolat na dámské záchody, které fungují jako provizorní fotokomory.
O půl hodiny později už snímky putují do agentury a na jedné se patnáctiletá dcera Lorrie vrhá do náruče svého otce.
Právě ta získá Pulitzerovu cenu a stane se součástí kolektivního vědomí amerického národa. Život však není pohádka. Ač z fotografie vyzařuje štěstí, není rodinné setkání tak úplně šťastné.
Před pouhými třemi dny totiž Robert dostal od manželky dopis, ve kterému mu oznamuje podání žádosti o rozvod. Zatímco byl ve vězení, užívala si peněz a jiných mužů, a za jednoho z nich se teď chce provdat. Při rozvodu ho navíc oškube o 43 % procent jeho příjmu, o dům i auto.
