Do místnosti vstoupí čtyři muži. Dva kati, rychtář a krevní písař. Na mučidlech je už připravený obviněný. Výslech začíná a písař otevírá soudní – smolnou – černou knihu.

Možná je znáte pod pojmy jako popravčí, černé nebo krevní knihy, protože se smůlou vlastně nemají nic společného. Pokud nejde o smůlu „vinného“.

Historie je zná jako záznam soudního a inkvizičního řízení, tedy protokol, který vedl soud v případech hrdelního soudu.

Uváděno je v nich vše, co se týká osoby zadržené a obviněné, od výslechu po použití mučicích nástrojů a technik až po rozsudek a výkon trestu. Soudí se a zapisují především krádeže, loupeže, vraždy nebo žhářství. Čarodějnictví je druhořadé. Trestem je poprava!

Taková lidská…

Smolné knihy jsou nedílnou součástí historie trestního práva českých zemí. Ale pravdou je, že jsou možná více současné, než se zdají být. Jejich počátek datujeme do 16. století, tedy do počátku novověku, a jedny z posledních pak jsou napsány v 18. století.

Nejdřív se autor, kterým obvykle bývá některý z městských písařů, omezuje na velmi stručný popis událostí. Celý záznam se dá zaznamenat do tabulky: otázka – stručná odpověď.

Úvodní část obsahuje identifikační údaje trestance a za co je souzen. Vždycky se najde důvod, proč se použije mučírna. Vždycky.

Pak nastává nejděsivější část, která popisuje průběh mučení a následný popis vykonané exekuce – ten se mnohdy omezuje pouze na „popraven“ nebo „sťat“.

 Tresty se dělí na běžné oběšení, setnutí hlavy vyhrazené pro vážené obyvatele města nebo upálení – pokud bylo důvodem soudního řízení žhářství, sodomie či čarodějnictví.

Nejtěžší zločiny jsou vyřešeny například naražením na kůl, zahrabáním zaživa nebo rozčtvrcením.

… a literární tvořivost

V běhu času ubývá strohosti, knihy se stávají obsahově bohatšími. Dříve stěžejní část z mučírny již není tolik rozváděna, naopak je zde zaznamenáno mnohem více okolo procesu – veškerá agenda (korespondence mezi soudy, vyúčtování nákladů na popravy).

Výpověď je také úplně o něčem jiném. Jedná se o takzvané interrogatorium a responzorium, což znamená, že odsouzenec odpovídá na sjednocené a přesně stanovené otázky.

 V 16. století se můžeme dopočítat několika stovek poprav, za což vděčíme více než třem stům hrdelních soudů, které se na českém území nachází. Paradoxně v době po třicetileté válce (1618–1648) dochází k enormnímu snížení poprav na pouhých pár desítek ročně.

Z celé té staletí trvající historie trestního práva se smolných knih z českých zemí dochová bezmála 50 – necelých 40 z Čech a přibližně 10 z Moravy.